Jak staré hroby se už mohou vykrádat?

Je to docela zvláštní. Lidé jsou pohřbeni, ale po nějaké době jsou hroby pod různými záminkami otvírány. Když s tím souhlasí úřad, je to legální. Když na to není "papír s bumážkou", je to vykrádání. 

Bude vykraden?

Čtu v tisku a občas i vidím třeba v televizi, jak s velkou slávou byl otevřen nějaký hrob, věci tam uložené byly rozebrány, odvezeny a kdesi uloženy, tělo bylo prozkoumáno a odvezeno tam a tam. Většinou jde o velmi staré hroby, hrobky, a podobně, ale často i o hroby zemřelých relativně nedávno. Třeba za války před 65ti roky. Anebo ještě pozdější - jugoslávský konflikt. Občas jsou k vidění i případy ještě novější.

Hroby otevírané z důvodu kriminalistických jsou zřejmě nejpřijatelnějším důvodem. Zde to má asi své opodstatnění z hlediska práva, námitky pravděpodobně nejsou ani ze strany pozůstalých. Smysl je zřejmý - zjištění, či ověření, zda došlo k nějakému trestnému činu za účelem získání důkazů proti tomu, kdo ho způsobil.

Otevírání hrobů z důvodů historických, dokumentačních a "v zájmu kulturního dědictví" je svým způsobem rozporuplné a podivné. Tady žádné souhlasy pozůstalých nejsou a většinou ani být nemohou. Takže o otevření hrobu, či hrobky rozhodne jakýsi úřad. Dokonce existují skupiny lidí, které se hledání starých hrobů zcela plánovitě věnují. Ať jde o archeology, historiky anebo třeba prosté vykradače, které zajímají jen cenné a zajímavé předměty pro vlastní obohacení, případně rozšíření vlastní sbírky. Na první případ je nahlíženo jako na věc bohulibou, záslužnou a potřebnou, na druhý případ jako na zlodějství, zneuctění hrobů a památky zesnulých. Jediným kritériem, které konkrétní otevření hrobu dělí, je štemplík od úřadu. Úřad štempl vydal, otevření hrobu je v zájmu národa. Úřad štempl nevydal, jde o vykrádání a zneuctění. Hranici co je vykrádání, ale předevšem co je "čest", tedy stanovuje úřad případ od případu.

Důsledky jsou ovšem docela podobné. Hrob byl otevřen, věci z něho, které patřily zemřelému nebo případně pozůstalým, byly z hrobu odneseny kamsi jinam. V jednom případě do nějakého depozitáře, archivu, ve druhém případě domů. Lze předpokládat, že většina věcí odnesených domů se časem objeví kdesi na trhu. Z hlediska morálního z pohledu toho zemřelého a pozůstalých v tom vlastně není až tak velký rozdíl. Jeho hrob byl prostě vypleněn. Někdy s razítkem, někdy bez razítka. Ta druhá fáze, co se s věcmi odnesenými z hrobu nebo hrobky děje, je už pochopitelně odlišná. V prvním případě alespoň některé věci zmizí v depozitářích, přičemž na cestě mezi hrobem a depozitářem se jich pár "vypaří". Občas se něco ukáže na nějaké výstavě nebo v muzeu. Ve druhém případě si věci z hrobu přivlastní vykradač hrobů, který krade obvykle z důvodů zištných, ale někdy i sběratelských. V jednom případě se objevuje, ve druhém krade. Dělícím kritériem je úřední razítko.

Z pohledu zemřelých a pozůstalých je to vlastně v obou případech stejné. Kdosi přišel, vybral hrob, zneuctil památku zemřelého a odešel. Z pohledu zájmů veřejnosti jsou "oficiálně" vybrané hroby charakterizovány až jako heroické záslužné činy. Je to tak trochu rozporuplné. Má zvítězit pieta pro zemřelého nebo "kulturní" zájem?

Související otázka je, jak staré hroby už je vhodné a přijatelné otevírat a vybrané věci z hrobu vystavovat? Je to 1000 let? 100 let? Anebo 10 let? Nebo snad ještě méně? Kdo tu hranici stanovuje?

Pamatuji si, že před asi 15ti roky byla výstava věcí vybraných z hrobů po celém světě. Nebyl jsem tam, připadá mi to tak nějak nevkusné, podivné, ne zrovna košér. Pár fotek proběhlo tiskem, byly tam pozůstatky různých koster v různém stavu, několik různých lebek, sem tam nějaký zub, všelijaké ozdoby a amulety zemřelých a zbytky jejich oděvů. Šlo o pozůstatky staré tisíce let, stovky let, ale v některých případech s bídou desítky let. To znamená, že kdesi byly otevřeny hroby nějakých lidí, co zemřeli někdy v devadesátých letech minulého století. Moc jsem nepochopil důvody...

Napadla mne docela dost hloupá myšlenka, že by stálo za úvahu, aby byl zřízen nějaký Úřad pro cennosti zemřelých. Prostě samotné holé tělo by se běžně pohřbilo a všechno ostatní, co by do toho hrobu normálně přišlo, by se odevzdalo na tomto úřadě v zájmu blaha a kultury národa. Pak by hroby už nemělo smysl otevírat s výjimkou těch kriminalistických případů a zcela jistě by rapidně ubylo těch, co na vykrádání hrobů nemají úřední razítko. A úřad by neměl práci s rozhodováním, které vykradení hrobu je v zájmu kultury a blaha národa a které je sprostá zlodějna.