Demokracie na druhou: Kulínského ukulele

Česká i zahraniční veřejnost na nějakou dobu měla přijít o slavného ošahavače jemu svěřených holčiček, devianta Kulínského. Ani Nejvyšší soud mu šáh sem šáh tam neuznal za odůvodněné a tak šel do chládku. Kupodivu z chládku vychází a ještě kupodivěji diriguje.

Nejsem soudce, neznám podrobnosti. Jen respektuji soudy a snažím se věřit, že udělaly vše pro to, aby jednotlivé kauzy byly důkladně prošetřeny, byla zvážena vina, či nevina všech aktérů, aby na závěr vynesly svůj ortel. I soud se může mýlit, proto má odsouzený možnost různých odvolání, dovolání, rozkladů a podobně a může se tak bránit případné justiční zvůli nebo omylu.

S dirigentem dětského pěveckého souboru, nyní odsouzeným vězněm Kulínským, vše proběho standardně a dotyčný byl uznán vinným za zneužívání jemu svěřených nezletilých dětí, v jeho konkrétním případě mnoha dívek. Člověk si říká: No zaplaťbůh, spravedlnost ještě existuje...

Nyní došlo k docela zajímavé události. Vězeň Kulínský, co byl pravomocně odsouzen a uznán vinným ze zneužívání řady nezletilých dívek, zatoužil opět dirigovat. A tak prostě navštívil koncert svého dřívějšího souboru a se souhlasem stávajícího vedení souboru prostě dirigoval. Protože má ale soudní zákaz pracovat 10 roků s nezletilou mládeží, došlo k docela absurdní situaci. Z dětského pěveckého sboru musely odejít nezletilé děti, tedy děti ve věku pod 18 let. Z dětského sboru se tak rázem stal nedětský soubor, který vězeň Kulínský dirigoval. Podivný dětský nedětský sbor měl údajně úspěch, především u zahraničních návštěvníků. Rozuměj tedy těch, kteří nevědí kdo a co je Kulínský. Z toho vyplývá, že u česky hovořících návštěvníků, tedy z dost velké části rodičů, příbuzných a známých vystupujících dětí, takový spontánní ohlas nebyl. Dost dobře možná byl, ale trochu jiného druhu. To když jejich děti vyváděly z pódia protože si přišel zadirigovat deviant. Možná se jim to nemuselo moc líbit. Nebo i oni aplaudovali ve stoje? To je jeden úhel pohledu.

Druhý úhel by mohl být třeba z pohledu diváků, kteří jsou na koncertě a chtě nechtě, vlastně proti vůli jich samých, rodičů dětí, kamarádi dětí, známých, příbuzných nebo s kým na tom koncertě byli, se tak dostávají do styku s vězněm odsouzeným za zneužívání mladých dívek. Deviant ovládá pódium do té míry, že část účinkujících musí jeviště opustit. Deviant následně sklízí ovace. Ovlivňuje je tento vězeň či nikoliv? Pracuje s publikem, pro které sbor zpívá, či nepracuje? Jsou diváci, děti a jejich rodiče, nadšeni z toho, že vidí odsouzeného devianta dirigovat sbor? Jak odpoví rodič na otázku dítěte - diváka: kdo tohle je? Odpoví pravdivě něco jako: Víš to je vězeň, deviant, který byl zlý na malé holčičiky, které měl učit zpívat ale teď přišel, protože si chtěl zadirigovat svůj dřívější dětský sbor a tak děti odešly a on diriguje zbytek.

Třetí úhel pohledu: děti ze sboru se na koncert připravují. Asi dost dlouho a náročně, cvičí, trénují, slaďují se. Na své vystoupení před veřejností se většina dětí docela jistě těší, aby ukázaly, jak to dovedou a co dokáží. Najednou před ně předstoupí kdosi z vedení sboru a sdělí dětem, které poctivě trénovaly a cvičily: Tak milé děti, dneska zpívat nemůžete, komu není 18 roků, běžte se převléknout a jděte domů. Teď budou zpívat jen dospělé děti, tedy neděti. Že jsme dětský pěvecký sbor? No a co, žádné námitky nechceme slyšet, tady pan deviant má přání dirigovat děti, tak mu to dovolíme a děti tam být nesmějí, protože pan soudce to zakázal, taže bude dirigovat jen děti neděti. No prostě jste malí, hybajte domů. A tak děti, co trénovaly a těšily se na celý koncert jdou domů, aniž zřejmě dost dobře pochopily, co vlastně provedly, že nakonec zpívat nemohou. Doma jim možná povědí: Víš, ty jsi trénoval, cvičil a zpívat umíš, ale je jedno slovo, které to všechno nakonec může změnit. To slovo je demokracie. A v tvém případě to znamená, že vězeň si přál na veřejnosti s tvým dětským souborem bez dětí vystoupit a tak děti musely odejít. Máš rád demokracii?

Čtvrtý úhel pohledu by mohl být od toho soudu. Hle, my jsme odsoudili devianta. Oni ho na chvíli pustili z vězení a on šel dirigovat přesně ten svůj dětský sbor, kde páchal své zlo. My jsme mu vyslovili zákaz pracovat s mládeží. A on? Pracuje s ní nebo ne, když sám bez předchozího varování přijde a vstoupí do jejich práce a jejich práci jim tak znemožní? Je to práce s dětmi, když jim nedovolí pracovat nebo není? Možná to není přímo práce, ale zcela jistě to je ovlivňování jejich práce tím, že jim tu práci dotyčný vězeň znemožnil.

Možná je to všechno takový dobrý precedens do budoucna. Taková demokracie na druhou. Zabil jsi svého souseda? No dobrá, tak jdi na vycházku, zajdi mezi pozůstalé svých sousedů, nech vyvést z místnosti přímé pozůstalé a příbuzné, posaď se a rozprávěj s návštěvou těch pozůstalých. Tak to bude v pořádku a budeš v právu! A co ti pozůstalí, co museli odejít? Inu, kdo by se jimi zabýval, že.... vdova tam nebyla, musela odejít, tak o co jde, že?

Rozkradl jsi majetek a peníze svého bývalého zaměstnavatele? To není problém, klidně si na to pracoviště znovu zajdi, nech vyvést všechny, které jsi dříve okradl, za což jsi byl po právu odsouzen, posaď se, dají ti kávičku i zákusek a pobav se s těmi, kdož mohli zůstat. Právně je všechno v pořádku a ti, co jsi je okradl, tu chvíli prostě počkají někde venku před vchodem, případně budou mít neplacené volno.

Je to demokracie? Nebo demokracie na druhou? Či na kolikátou vlastně? A chceme takovou demokracii?