Aneb jak se říká, buďme si všichni rovni, jen někteří si budeme rovnější.
Jiří Paroubek pronesl větu „Humanismus a lidská rovnost patří k našim nejvyšším hodnotám.“ Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se pod jeho pojetím rovnosti neskrývaly prachobyčejné populistické lži a politický marketing.
Jak si Paroubek rovnost představuje? Ti méně schopní a neschopní nechť si žijí na úkor těch schopnějších a nejschopnějších. Ti, kdo něco dokázali, ať dotují ty, co se celý život jen poflakují, případně se špatně učili, neměli žádné ambice, dělají podřadnou práci a stále jen nadávají na vše kolem sebe.
Představte si, že vaše dítě vedete k zodpovědnosti, vtloukáte mu do hlavy, že se má dobře učit, že si má samo sledovat svoje povinnosti a plnit je, že se má aktivně zapojovat do života kolem sebe, dáváte mu prostor aby si utvořilo vlastní osobnost a podporujete jej ve všem dobrém. Představte si, že vám z tohoto dítěte vyroste úspěšný mladý člověk, který si najde velmi dobře placenou práci a začne se díky vlastní píli šplhat po společneském žebříčku nahoru. Jeho příjmy rostou, za pár let je ve vedení středně velké firmy, jezdí v autě vyšší třídy, nosí oblek na míru, má vlastní dům a skvělou budoucnost před sebou. K tomu ale také sportuje, investuje nemalé částky do zdravého životního stylu a svou vysokou spotřebou podporuje ostatní ekonomické subjekty.
Pak si představte dítě od sousedů. Nikdy ho škola nebavila. Rodiče se základním vzděláním na podpoře, otec tráví celé dny v hospodě, matka pije sama doma. Dítě se poflakuje bezprizorně po okolí a vyvádí psí kusy. Mimo jiné šikanuje ve škole to vaše dítě a spoustu jiných, zakládá partičky stejně neschopných a posmívají se a ubližují těm, kteří mají nějaký cíl. Za nejlepší část dne považuje pondělní večer, když v televizi běží Cobra 11. Z tohoto dítěte vyroste malý negramot, který stěží projde učňákem a pak se na pár let upíchne střídavě jako podavač na stavbě a střídavě uchazeč o zaměstnání na pracovním úřadě. Po práci si zajde do hospody, vypije deset piv, vykouří krabičku cigaret a ve 40 je prakticky na odpis. Svou spotřebou nepodporuje téměř nikoho jiného než hospodského a drancuje účty zdravotní pojišťovny při proplácení drahé léčby cirhózy jater a rakoviny plic.
V ideálním světě tito dva lidé platí stejné daně, stejné odvody na sociální a zdravotní pojištění, mají stejný přístup ke vzdělání i k práci, prostě jsou si rovni.
Ve světě Jiřího Paroubka je dítě od sousedů rovnější než vaše dítě. Má nižší daně, dostává všemožné dávky, úřady s ním zacházejí vlídněji, protože on přeci není natolik vzdělaný, aby pochopil, že pokuty se musí platit a že nájem za obecní byt není dobrovolný příspěvek bohatému starostovi (světlou vyjímku nyní představuje Chomutov, díky bohu za to). To dítě od sousedů má navíc vyšší společenský kredit, je totiž sociálně potřebné, je přeci echt dělnická kasta, ti poctivější, ti co méně kradou, ti co nepodvádějí, prostě ti lepší!
Naopak vaše dítě, které se od svého útlého mládí snažilo a někam to dotáhlo nemá nárok na nic. Sociální dávky nejen že nepotřebuje, ale ani je nemůže dostávat. Nemocenská, když už je opravdu zle a musí ulehnout , je tak směšně nízká, že se nevyplatí ji využívat a raději si vezme dovolenou. Daně platí tak vysoké, že z nich živí tlupu nepřizpůsobivých spoluobčanů a ještě má ve společnosti kredit toho bohatého vykořisťovatele, toho, co všechno určitě nakradl, co nic neumí, jen se válí ve své manažerské kanceláři a nic nedělá. Milionářskou daň na něj, na zloděje kapitalistickýho!
Netvrdím, že svět je takto černobílý, ale lépe se tak demonstruje jak si Paroubek představuje rovnost. A proč? No to je přeci prosté. Přesvědčit ty schopné, chytré a vzdělané o smysluplném volebním programu je velmi těžké, o to těžší, když ani žádný pořádný nemáte. Naopak přesvědčit ty negramotné a ty méně schopné o jejich výjimečnosti a jejich potřebnosti je jednoduché. Naslibujete jim, že se budou mít stejně, jako ti schopní, že těm schopným budete brát a jim, sociálně potřebným budete dávat. Představíte se prostší části národa jako Jánošík a oni vám snesou modré z nebe: tolik potřebné volební hlasy.
Pak nahážete nějaké kosti pod stůl, zvýšíte sem tam nějakou dávku a obratně to zadotujete rekordním dluhem státního rozpočtu a na volební vítězství za další čtyři roky máte zaděláno. A kdyby náhodou ne, tak slíbíte slevnit elektřinu o 30%, opravu stovek mostů a urychlenou dostavbu Temelína (případně cokoliv jiného, co zrovna vyleze z průzkumu veřejného mínění). Kde na to vzít již nebude levicové voliče zajímat.
