Vzpomeňme na Miladu Horákovou a další oběti totality v r. 1950.

Dnes 23.6.2012 v 15.00 hod. se koná pietní vzpomínka na nám. Hrdinů v Praze 4 k uctění její památky. Přítomni budou i členové Národních socialistů v čele s Jiřím Paroubkem, kteří si připomenou svou významnou členku. Horáková se stala obětí vykonstruovaného politického procesu s uměle vytvořenou protistátní skupinou. Byla zatčena 27.9.1949 přímo v zaměstnání. Na počátku vazby komunistické orgány vůbec nevěděly z jakého činu mají Horákovou obžalovat. Po nekonečných výsleších byli obvinění této skupiny M. Horáková, j. Nestával, Fr. Zeminová, J. Buchal, A. Kleinová, J. Hejda za národní socialisty spolu s dalšími obviněnými  převážně ze sociální demokracie obžalováni ze špionáže.

Žaloba  byla postavena na vynucených doznáních, která se museli obvinění naučit nazpaměť.  Vyšetřovací vazba byla záměrně prodlužována tak, aby byli obvinění psychicky zlomeni a přistoupili na předem připravenou hru o tom, že jsou zločinci.

Dne 31.5.1950 stanuli obvinění z výše uvedené skupiny před Státním soudem ČSR v Praze. Po osmi dnech přelíčení doprovázeného řízenou masovou hysterií občanů ČSR požadujících přísné potrestání byly vyneseny čtyři rozsudky smrti pro M. Horákovou, J. Buchala, O. Pelce, Z. Kalendu. Další obvinění dostali mnohaleté tresty věznění.

Po odeznění totalitní moci v ČSR byli všichni odsouzení v tomto zmanipulovaném procesu rehabilitováni v průběhu 60. let minulého století.
Jaké z toho plyne ponaučení? Zločinné metody mají zelenou zvláště v zemích, kde se najde dost přisluhovačů totalitního režimu. A nelze se s tím vypořádat pouze odsouzením tehdejší KSČ. Je nutné připomenout její masovou podporu od obyvatel, kteří po vzoru Němců v té době možná z nevědomosti podporovali zločince v čele státu. Na věci nic nemění skutečnost, že tak činili, protože neznali pravdu o podstatě vládnoucího režimu. I dnes platí: Neznalost zákonů neomlouvá.
 Proto bychom neměli soudit člověka dříve, než byl pravomocně odsouzen příslušným soudem. I nyní se tak děje v případu Davida Ratha. Masy občanů již mají jasno o jeho vině. Stačí jim k tomu neověřené informace z policejních zdrojů zveřejněné v bulvárních médiích. Jaká však může panovat důvěra v policii, když jsou z vyšetřovacího spisu vynášeny další a další fragmenty odposlechů, které jsou vytrhávány z kontextu?

Pro zájemce uvádím odkaz na životopis Milady Horákové.