Výsledky ekonomiky úzce souvisí s politikou.

To jsme opravdu v listopadu 1989 chtěli, aby naše cesta k prosperitě trvala desítky let? Tehdy lidé pociťovali touhu po svobodném životě bez zbytečného omezování. To tehdejší komunisty ovládaný režim v plném rozsahu neumožňoval. Většina občanů chápala, že má zajištěné základní životní potřeby, ale chyběla jim ta třešnička na dortu. Z doslechu i z TV věděli o vyšším životním standardu v Rakousku a Německu.

Ten však vyplýval z vyšší efektivnosti jejich firem i státu jako celku. Listopadová příležitost spustila sled událostí, které kromě změny politického režimu, umožnily značné změny ve vlastnictví firem a dalšího majetku. Lidé tento vývoj podporovali, protože jim v té době důvěryhodní politici z OF říkali, že vše se v krátké době v dobré obrátí. Vývoj společnosti se však ubíral dopředu o něco pomaleji než jsme očekávali. Chudí až na drobné výjimky zůstali chudými a bohatí bohatými. Pouze rozdíl mezi nimi a bohatými se výrazně zvětšil. Dalo by se to popsat větou: Když dva dělají totéž, tak výsledek nemusí být stejný.

Český kapitalista není shodný s německým, protože oba mají zcela jiné zkušenosti. Také jejich vzdělání v podnikání nelze vůbec srovnávat. Zatímco u nás nebylo na co navazovat při jejich vzdělávání, tak v Německu i v jiných rozvinutých ekonomikách fungují příslušné školy s dlouholetou tradicí. Měli jsme tehdy více podporovat studium naší mladé generace na zahraničních školách a dnes bychom zde měli prokazatelně schopné odborníky v tomto oboru.

Prostředí pro podnikání je u nás méně přívětivé než například v Německu. Legislativa je stále více nepřehledná. Praxe vydávání změn zákonů formou přílepků k jiným zákonům, které s ní vůbec nesouvisí, vyžaduje zvyšování počtu právníků a úředníků státní správy. Nejednoznačné zákony nadměrně zatěžují soudnictví při jejich rozhodování a způsobují situaci, že právo není reálně vymožitelné v přiměřeném čase. Některé případy se projednávají řadu let. Mnoho jich trvá více než 5 let.

Tyto nedostatky pravděpodobně souvisí se vzděláním celé populace. Když lidé nevědí, co by měli očekávat od politiků, tak dávají své hlasy víceméně lehkomyslně těm, kteří se sice tváří , že znají cestu z krizí, ale pak se v zastupitelských orgánech v plné nahotě projeví jejich nekompetentnost. Důsledkem je schvalování nedokonalých zákonů, které negativně ovlivňují chod celého státu. Největší ironií je, že ti politici, kteří mají největší máslo na hlavě, se stále znovu hlásí o právo k opakování svých předchozích chyb. A mnoho lidí si nedá ani tu práci, aby si vyhledali informace o výsledku jejich předchozího působení. Také z jejich článků zveřejněných na internetu by si mohli udělat názor na jejich uvažování.

Politik, který se dopustil chyby při řízení státu s dopadem na celou společnost, by neměl dostat možnost ji znovu opakovat.