Mezinárodní trestní tribunál v Haagu vydal zatykač na Kaddafího kvůli zločinům proti lidskosti. Soud si osobuje právo hodnotit jeho činy na základě neověřených svědectví příslušníků opozičně zaměřených kmenů v Benghází a několika dalších místech země. Nikde se nepíše o tom, že jeho pravomoc se nevztahuje na občany USA. Není to proto, že si Američané uvědomují, že se jedná o soud s diskutabilní autoritou?
Povstalci v Libyi nyní údajně sázejí na povstání v samotném Tripolisu. Je však otázkou, jestli k němu může letos vůbec dojít, když se dne 1. 7. 2011 v metropoli uskutečnila masová demonstrace Libyiců (počet se blížil k jednomu milionu), kteří tam současný režim s Kaddáfím podpořili. Nezdá se pravděpodobné, že by je někdo nutil zúčastnit se tohoto shromáždění. Také informace o údajných zvěrstvech vojáků Kaddafího režimu se nyní stávají pouhými dezinformacemi, když se dle šetření AI ukázalo, že řada obvinění byla vykonstruována a vyslechnuté oběti nakonec přiznaly, že o zločinech pouze slyšely. Může se stát, že bude postupně většina z nich vyvrácena a pak zde zůstanou pouze nepravdy záměrně šířené vládami NATO.
I soud v Haagu se tím stává zjevně nevěrohodným a pravděpodobně politicky ovlivněný. Také vláda ČR se tím, že schvaluje počínání aliance v Libyi, stává spoluodpovědnou za zločiny nejen letců, kteří tam bombardují bez vyhlášení války vojenské i civilní cíle, ale i povstalců. Bez tohoto vměšování by již dávno byly vnitřní věci v této zemi vyřešeny. Povstalci se přece od samého začátku snažili o vojenské řešení a spoléhali na své spojence v NATO, že jim přispěchají na pomoc. Domnívali se, že se režim Kaddafího složí jako domeček z papírových karet během jednoho měsíce, ale to se přepočítali. Ani s vnější podporou to nevypadá reálně. Kdo chce psa být, ten si hůl najde. Zvláště, když má políčeno na jeho nerostný majetek.
Lidé jsou v Evropě asi nepoučitelní, když stále znovu podléhají lživé propagandě USA a jeho spojenců o nebezpečích pro demokracii v západní civilizaci v té nebo jiné zemi. Přitom se obvykle jedná o země se zcela jiným stupněm vývoje a politického uspořádání. Místo, aby vyšli do ulic a dali najevo svůj názor, že nechtějí, aby jejich daně sloužili zájmům úzkých podnikatelských skupin kdesi v cizině (ty obvykle ani pro jejich země žádný přínos neznamenají, protože své příjmy daní někde v daňovém ráji), tak sledují pouze vývoj z jednostranných informací v TV a zůstávají lhostejní k utrpení lidí v postižených zemích. Nakonec se vždy ukáže, že to byla bezdůvodná agrese a dlouhodobá vojenská okupace bez právního důvodu.
Opakují se tak vojenská dobrodružství v zemích, jako je například Afghánistán nebo Irák.
V zemích kde nic není, co by se dalo vyvézt, tam Američané klidně přihlíželi dlouhodobě
ke genocidě statisíců obyvatel a nic nepodnikli, jako se to stalo v Kongu i jinde.
