Vítězství levice ve volbách do PSP je v rukou jejích příznivců.

V zájmu dolních 8 milionů v této zemi je zabránit neoliberální koalici ODS+TOP09+VV. Toho lze dosáhnout celkem snadno v případě, že nezůstanou potenciální voliči s levicovou orientací 28.5.2010 doma. Na výběr mají buď ČSSD nebo KSČM. Jiná reálná možnost nyní neexistuje. SPO-Z nezaručuje levicovou orientaci.

Politici typu Miroslava Kalouska mají spadeno na celou levici, která prý v minulosti rozhazovala peníze a chystá se v případě vítězství ve volbách přivést stát k bankrotu. Údajně podobně jako se to stalo v Řecku. Taktně mlčí, že do dluhové pasti bylo Řecko  přivedeno předchozí pravicovou vládou její nezodpovědnou hospodářskou politikou. I nyní byla úsporná opatření přijata hlasy levicových socialistů. Pravice byla zásadně proti.

Stačí si připomenout, že rovnou daň, která způsobila výrazný rozpočtový schodek, zavedl Kalousek s podporou ODS. Při schvalování státního rozpočtu na r. 2009 vycházela pravicová vláda z neodůvodněně vysokého odhadu předpokládaných příjmů státu. Tehdy se to nehodilo před krajskými volbami přiznat, že začíná hluboká hospodářská krize. Výsledkem je dosud nejvyšší deficit v historii ČR. Na billboardech TOP09 umístěných na venkově slibují její kandidáti, že se zasadí o snížení dotací hlavnímu městu ve prospěch menších měst. Populismus je jim vlastní. Co asi slibují Pražanům, aby si je koupili? Tito neoliberálně orientovaní politici teď, místo aby se plížili kanály, slibují vyřešení růstu státního dluhu cestou dalších a dalších škrtů ve financování zbytku sociálního státu!

Lze zodpovědně volit někoho jiného?

Velké politické strany jako ČSSD a ODS jsou do značné míry ovládány lobbyistickými skupinami, jež se dělí o příjmy ze státních zakázek. Na moci se podílely i malé strany, které vznikaly na politickou objednávku lobbyistů. Byly to a stále jsou strany na jedno použití. Příkladů je více než dost: US, SZ. Nyní jsou ve hře nově vzniklé strany bez široké členské základny TOP09,VV, SPO – Zemanovci. Mají společný marketingový plán. V čele charismatická osobnost a v ideové výzbroji sociální demagogie a populismus.
Již nyní signalizuje ODS, že se chystá s těmito účelovými stranami sestavit vládu, která by naplnila jejich představy v demontáži sociálního státu, protože její současné vedení říká, že se neumí aktivně postarat o růst ekonomiky. To je prý věcí volného a ničím neregulovaného trhu. Od takových myšlenek začala ustupovat i administrativa USA pod vedením Obamy, ale dle našich neoliberálů se jeho kroky jeví socialistické a neperspektivní. Jsou z jeho politiky zcela vyvedeni z konceptu. Papeženci jsou nyní papežštější než papež.

Odpověď na otázku koho volit není tedy jednoduchá. Není vůbec rozhodující, co se jeví z pragmatického hlediska nejlepší. Situaci komplikuje nedostatek pravdivých informací u většiny voličů, kteří jsou převážně formováni zpravodajstvím TV. Všechny kanály jsou však pravděpodobně pečlivě filtrovány, aby diváci náhodou nemohli prozřít. Taktika je jednoduchá. Na všechny pol. strany se průběžně kydá hnůj. Levice je šikovně rozdělována na KSČM a ČSSD, které údajně nemohou spolupracovat, protože tu z minulosti existuje jakási ideová překážka. To manévruje ČSSD do pozice, aby se musela obracet o podporu na malé strany se středovou orientací (tato orientace znamená, že jsou ochotny se podílet na vládě i s ČSSD i s ODS ve znamení hesla – smlouvu uzavřeme s tím, kdo dá víc). V případech, kdy se tak například ČSSD takto dohodla, musela značně korigovat své předvolební sliby.
Pro levicově orientované občany je tu jedna cesta, která by umožnila po volbách sestavit ČSSD menšinovou vládu za předpokladu podpory KSČM. Museli by však ti nespokojení voliči s chováním ČSSD dát své hlasy KSČM. Za předpokladu, že výsledné zastoupení bude pro tyto dvě strany výrazně převyšovat ½ mandátů v PSP, lze očekávat sestavení takové vlády a otevření cesty k uskutečnění socialistického volebního programu bez pravicových deformací. Nic nebude bránit středovým stranám v podpoře návrhů ČSSD, které budou v souladu s jejich programy.
Před dvaceti lety by mě nikdy nenapadlo, že budu doporučovat volbu KSČM. Ekonomická situace Česka je však dnes taková, že nelze dále čekat na zázraky vzniklé z vůle volného trhu. Volným trhem je také trh s finančními deriváty, kde obeznámení podnikatelé sázeli na vznik světové ekonomické krize. Po jejím vyvolání pak inkasovali své zisky v desítkách  miliard dolarů. Z toho pak plyne, že ve spojení s investicemi nadnárodních společností v Číně, kde jsou nižší výrobní náklady než v Evropě a USA, dochází k časově neomezené krizi české ekonomiky. Recepty neoliberálů směřují k snížení životní úrovně převážné většiny občanů naší země na úroveň Číny, kde nejsou náklady na sociální stát. Teprve tehdy lze očekávat vyrovnaný státní rozpočet. Pokud by naše země měla navázat na vysokou úroveň ekonomiky z první republiky, tak se jeví vhodnou cestou podpora vzdělání a výroby nejnáročnějších výrobků. Stojíme na prahu další průmyslové revoluce, kdy nebude zapotřebí jednoduché práce rukou, ale spíše se uplatní znalosti a investice do nanotechnologií a podobných oborů. Z toho plyne, že průmysl musí být natolik efektivní, aby odvedené daně dokázaly nahradit výpadky v sociálním pojištění (to lze předpokládat pouze po rozjezdu nových náročných výrob, které nejsou dosud v Asii zavedeny). Obecně lze chápat kapitalistický systém dneška jako hazardní hru na „letadlo“. Určitě je co zlepšovat.