Byli jsme tehdy vlastně takový skrytý protektorát. Měli jsme parlament a státního prezidenta, ale o všem důležitém se rozhodovalo v Moskvě. Ještě mezi námi žije dost pamětníků, kteří to mohou potvrdit. Z ekonomického hlediska to mělo negativní i pozitivní dopady. Prosazovaný ekonomický model nebyl příliš efektivní, ale na druhou stranu jsme z Ruska dostávali suroviny za výhodných podmínek. Naše vztahy nebyly založeny primárně na vykořisťování provincie centrální mocností.
Také zde nebyli sociálně vyloučení občané a bezdomovci. Byly sice problémy se získáním bytu, ale jeho získání nebylo nepřekonatelným problémem, jako je tomu pro řadu občanů dnes.
Fakticky jsme tedy byli lidem Sovětského svazu a jeho satelitů.
Dnes jsme součástí Evropské unie (Zlí jazykové tvrdí, že se jedná o americký projekt). Rusky se to řekne Evrosajuz. A pokud bychom vzali v úvahu určité analogie naší příslušnosti k Sovětskému svazu, tak tehdy bylo nutné chovat se stejně jako celý svaz.
Nyní to není jiné. Evrosajuz (EU) má páky, aby všechny členské země (fakticky protektoráty) měly úplně stejné názory na zahraniční politiku a vojenské akce NATO. Pokud se náhodou vyskytne nějaký president, poslanec anebo europoslanec, který nemá úplně stejné názory anebo dokonce hlasuje nebo jedná jinak, než je předepsáno zákulisními vlivy, tak je EU velmi nervózní a nepřátelská.
Jeden český novinář popsal trefně úroveň současné demokracie v ČR. Jedná se o model velmi podobný tomu, který zde fungoval v letech 1945 – 1948. Jen povolené strany a pouze povolené názory. Kdo nejde s námi, tak ten je agentem Moskvy. Mnoha lidem se to pochopitelně nelíbí, ale za současného neutěšeného stavu ve veřejnoprávních sdělovacích médiích (Ta jsou rovněž ovládána ze zákulisí ve prospěch velkého bratra)se ani nedozví, kdo by mohl úspěšně nahradit současné politiky, kteří již 20 let nezastupují jejich zájmy, ale spíše pouze zájmy 1% populace. Fakticky se jedná ve sdělovacích médiích Česka o tužší cenzuru, než tu byla za Husáka.
Ta úzká skupina stále více bohatne a tím pádem musí zbytek národa chudnout. Není jiná možnost, protože koláč příjmů je jen jeden a v podstatě se jeho velikost již několik let nemění.
Tento nepříznivý stav nemůže ovlivnit ani „státní“ president, kterého si dovoluje již i veřejně dirigovat „říšský“ protektor velkého bratra ve svých vystoupeních v ČT. Není divu, když je tato stanice pravděpodobně řízena přímo ze zámoří.
Je snad nějaká možnost změny tohoto neutěšeného stavu? Jedna by tu byla, ale jen teoreticky. Je to běh na dlouhou trať. Nestačí pouze číst informace a názory z webu a pod blogy na ně odpovídat. Lidé s přehledem mohou daleko účinněji uplatnit své názory v některé mimoparlamentní straně dle svého zaměření.
Jinak tu budou stále vstupovat do politiky tzv. záložní projekty zkrachovalých politických stran, u nichž budou za peníze ze zámoří vytvářeny uměle statistiky, že právě nyní vynořivší se hnutí politiků – nepolitiků, které nikdo nezná, má již 15% preferencí v pečlivě vybraném vzorku respondentů (množina 1000 stálých spolupracovníků průzkumové agentury). Jejich lídři budou vykřikovat, že oni nepolitikaří, ale pracují. Jen ty výsledky se v průběhu období mandátu mezi volbami nějak nedostavily a ani nyní nejsou patrné. A tak se opět před dalšími volbami vytvoří nový projekt s podporou průzkumových agentur veřejného mínění a jede se dál.
Stále více lidí chápe, že byli obelháni a tak k volbám již nechodí. Může být demokracie tam, kde na to nejsou podmínky a demokraticky uvažující voliči? Nebylo nám lépe v totalitě, kde jsme alespoň věděli, že si vládnoucí strana nehraje na pseudodemokracii?
