V Česku je nyní svoboda přístupu k informacím menší než za Husáka. Nevěříte? Tak čtěte dál a posuďte sami, zda jsou níže uvedené důvody správné.
Důkazem je skutečnost, že pouze úzká a předem vybraná skupina českých politiků má přístup do televize v hlavním vysílacím čase. V ostatních hromadně sledovaných informačních médiích to funguje obdobně.
O názorech skutečné opozice, v současnosti ještě stále neparlamentní, se průměrný český občan nemá šanci dozvědět. Její příslušníci nejsou sponzorováni žádným oligarchou a tedy si ani nemohou svojí propagaci zaplatit, když jim je odpírán rovný přístup do veřejnoprávních sdělovacích médií s politiky tzv. hlavního proudu. Je jasné, že nejsou zjevně zkorumpováni, ale to jim je platné asi tak jako mrtvému zimník. Nikdo je přece nezná a ve volbách je nebude volit.
Politici s přístupem do hlavních informačních médií mají tato privilegia proto, že byli uznáni „Velkým bratrem“ jako osoby, které pro něj neznamenají nebezpečí. Neprosazují tzv. neamerickou politiku. Jdou svému protektorovi takzvaně na ruku. Co řekne, to je pro ně svatá pravda a současně i nepsaný zákon.
Jsou ti současní parlamentní politici ve své převážné většině spokojeni se stavem, kdy je uzákoněno, že do veřejnoprávních médií jsou zváni jen prověření politici a tzv. odborní znalci s názory, které konvenují s politikou „Velkého bratra“. Stejné je to i s dalšími odborníky z oboru politologie a dalších směrů od ekonomiky až po ekologii.
Pokud srovnám současnou situaci v přístupu k informacím se stavem před rokem 1989, tak tehdy sice rovněž fungovala cenzura, ale i v rámci ní se průměrný občan alespoň dozvěděl z Rudého Práva, že existují nějací disidenti Pelikán, Havel a další. Zprostředkovaně mu bylo sděleno, že dle názoru strany jsou to lidé, kteří za peníze Západu rozvracejí reálný socialismus tehdejšího střihu a tedy i státní zřízení.
Pokud by se dnes objevil nový Havel (tehdy prosazoval pouze socialismus s lidskou tváří a ne žádný kapitalismus), tak by se občané o něm z hlavních informačních médií vůbec nedozvěděli (pro ně by se vlastně ani nenarodil), protože dnes panuje mnohem dokonalejší cenzura než za Husáka! Tedy by se nemohl ani stát hlavou státu.
Tak je nejpravděpodobnější názor, že Češi žádnou skutečnou demokracii po roce 1989 nezískali. Spíše se jedná o totalitu v demokratickém hávu. Pro samé starosti o zajištění své existence to značná část občanů ani nezaznamenala!
