Upřímně lituji české novináře.

Po roce 1989 stále pracují ve stejných ne-li horších podmínkách, než tomu bylo za totality. Zkazky o svobodě jsou stále jen neuskutečněnou chimérou, o níž nám prakticky denně vyprávějí nesvobodní reportéři. Změnila se pro občana v posledních dvaceti letech k lepšímu informovanost o dění doma i ve světě?

Stále zde působí pouze jediná tisková kancelář (ČTK), která má prakticky monopol na spojení se zahraničím. Osobní svobody zaměstnanců se obecně oproti situaci za Husáka silně ztenčily. A novinář je také jen zaměstnanec, který musí hlásat to, co mu vedení redakce přikáže.

Tak se opět opakuje historie, že o nových dobyvačných válkách vedených USA a zeměmi sdruženými v NATO se občan dovídá zase nepravdy a účelová zdůvodnění. Pouze jsou tyto dezinformace opačného charakteru než za komunistického režimu. Nyní se kulantně hovoří o boji proti terorismu a za podporu instalace tzv. demokratických vlád v okupovaných zemích. Asi by se to dalo srovnat se situací v protektorátu Čechy a Morava. Nikdo z novinářů si nedovolí pochybovat, protože by to byl jeho poslední projev v pracovní pozici.

Ve skutečnosti jde o ekonomické zájmy nadnárodních monopolů a podpora silou prosazených loutkových režimů má málo společného s veřejně deklarovanými cíli. Lze očekávat, že po odchodu cizích vojenských jednotek bude v těchto zemích v krátké době u moci někdo zcela jiný.