Účty za elektřinu a plyn jsou v ČR nepřehledné

Není rozdíl mezi distributory energií. Údajně se řídí vyhláškou Energetického regulačního úřadu. Prý její obsah určují zákony EU.

Jak píše Jan Čulík (viz odkaz), který žije ve Velké Británii, tak tam kupodivu účty mají přehledné a žádné předpisy EU je v této bohulibé snaze neomezují. Je oblíbenou fintou českých politiků a jim zdatně sekundujících státních úředníků, že se ve své idiocii schovávají za Evropskou unii.

Zřejmě se v české praxi uplatňuje nedovzdělanost všech rozhodujících politiků i úředníků, kteří sice před svým jménem hrdě užívají různé akademické tituly, ale školy je nepřipravily na to nejdůležitější. Tím je schopnost analyzovat skutečnost a vybírat to, co je podstatné. To však žáky a studenty v českých školách neučí, protože si ministerstvo školství zřejmě dalo „socialistický závazek“, že musí z žáků a studentů udělat chodící encyklopedie a tak na výuku schopnosti myslet již nezbývá čas. To se hodí.
Pořád mi nebylo jasné, proč jen se ta škola hrou nedostává do našich škol? A nyní jsem prozřel. Naši politici, kteří se po roce 1989 holedbali zvýšením úrovně českého školství, myslí na budoucnost. Sice nebude tak světlá, jak nám to slibovali po roce 1989, ale přece jen to nejsou úplně vyhozené peníze za trápení studentů zbytečnými informacemi.
Až přijde „den poté“, kdy v celosvětovém válečném konfliktu bohatých a chudých zemí světa přestanou existovat knihovny a počítače, tak naši „pašáci“ s akademickými tituly získanými na českých školách budou konečně moci uplatnit své dosud nepotřebné znalosti v praxi. Budou je částečně mít v hlavě.

 Po uplynutí 24 let se k nám nyní téměř všechny výrobky kromě aut dováží z Číny a jiných asijských zemí. Jednou z  příčin  tohoto stavu je, že naše současná pracující třída už ztratila s asijskými tygry krok i ve vzdělání, ale možná se  toho zmíněného budoucího válečného konfliktu dožije část absolventů českých škol, když mezitím neumřou hlady z důvodu nezaměstnanosti. Pak se konečně zúročí mnohaleté snahy českých politiků. A pokud se podívám směrem do minulosti, tak nebyl téměř žádný rozdíl v kompetentnosti mezi ministry školství dosavadních vlád od roku 1989.

Historie se v Česku stále opakuje. Již od roku 1918 zde lidé vzhlížejí k politikům v domnění, že jsou snad z jiného světa. Nechápou, že politici budou takoví, jací budou občané. Apatie občanů umožňuje uplatnění v politice  i lidem, kteří by se v praxi neuživili. Bez aktivního masového členství občanů v pol. stranách se tyto strany nemohou stát lepšími. To jsou základní principy, které umožňují fungování demokracie. Bez jejich uplatnění se u nás již více než dvacet let hraje jen falešná hra na demokracii. Výsledky tomu odpovídají.

Nebo je snad neutěšený stav české společnosti důsledkem toho, že již zde nezůstali žádní lidé schopní myšlení? Časté emigrační vlny z různých důvodů se zřejmě projevily na  kvalitě  domorodců. Do ciziny odcházeli  převážně ti schopnější a zde zůstávali ti, kteří  nijak nevynikali z průměru. Pak by se dal pochopit i kocourkovský systém vedení státu i obcí.