Skutečná politika nefunguje.

Současné parlamentní strany až na výjimky neustále řeší, jak sehnat dostatek peněz na to, aby mohly "udělat" volby. Za příspěvky od členů dnes už nikdo žádnou pořádnou kampaň neudělá.  A bez ní si to voliči nedokáží představit.

Politik bez billboardů a mediální kampaně je podle mnoha občanů nedůvěryhodný. Tito také voliči chtějí být zřejmě korumpováni od politiků. Velké strany najímají na kampaň konzultantské firmy i z USA, které mají za úkol proměnit peníze od korporátních sponzorů ve volební vítězství. Tak jako v USA se v kampaních točí miliardy a náklady rok od roku strmě stoupají i u nás se v politických aparátech stran počítá ve stovkách milionů. Kde jsou peníze, tam je moc.

 Představa, že politická strana bude nějak korigovat fungování ekonomiky, je závislá na jednom důležitém předpokladu: Že totiž tato politická strana má nějakou jinou, sobě vlastní logiku fungování, kterou může ovlivnit vývoj společnosti. Jenže to už přece dávno přestává být pravda. České politice vládnou korporátní sponzoři, a Českou republiku jako celek ovládá pět velkých rodin, na které si už netroufne ani premiér.

 Celá řada voličů se ještě domnívá, že i v takové situaci je nutno opřít se o naivní optimismus a hrát hru na podporu parlamentních stran podle předem daných pravidel zformulovaných tak, aby se podle nich nedalo než prohrát. Takovým nelze než popřát opravdu hodně štěstí. Budou ho zatraceně potřebovat.
 Zde se rýsuje jen jedno řešení: Voliči, kterým není lhostejný vývoj české společnosti , by se měli zajímat o současné mimoparlamentní strany, které dosud aktivně neovlivňovaly chod společnosti. Jistě by se mezi těmito subjekty našla nějaká, která má v čele kandidátky slušné a vzdělané občany, jež by stála za pokus o společenskou změnu. Nesmí to však být sdružení nezávislých kandidátů na jedno použití. Nebo si snad budou občané stále namlouvat, že to za ně politici s podporou finančních korporací vyřeší? Kam až to vede, je patrné v zemích jižní Evropy.