Proč musí padnout současný režim v Libyi? Je mnoho důvodů..

a některé i sobecké.EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kaddafí požaduje zaplacení dluhů, nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.

Z tohoto důvodu je Libye hlavně napadena. V každé zemi se najde nespokojená část obyvatel, kteří by si přáli konec současných pořádků. Nemusíme chodit daleko. I v Česku by se našlo cca 10-20 % občanů, kteří by při vnější letecké podpoře ze zahraničí s klidem vzali zbraně do ruky a šli by svrhnout Nečasovu vládu s poukazem na zjevné nedostatky současného parlamentního systému, který ve skutečnosti umožňuje vládu menšiny nad většinou. To je přece statisticky dokázáno.

Jedinou chybou současného politického systému v Libyi je skutečnost, že ještě poměrně dost lidí nedospělo k životu v této specifické demokracii. Pak ani hmotné výhody pro všechny občany nemohou přesvědčit sobecky uvažující menšinu Libyjců o správnosti současného stavu. Ti jsou nyní vydáváni v rozporu s realitou za většinu a s podporou letadel, která bombardují domnělé vojenské cíle se snaží získat vliv na nerozhodnuté Libyjce. Je to asi podobné situaci, když se naši občané zastoupení  tzv. demokraticky zvolenými vládami v Česku a na Slovensku jejich prostřednictvím shodli v roce 1992 na rozdělení státu. Menšina tehdy rozhodla za většinu. A nikdo tehdy neprotestoval proti porušení základních ústavních principů. Tak žijeme ve skutečné demokracii nebo ne ? Lze o tom s úspěchem pochybovat. Tvrdit dnes, že režim v Libyi byl zjevně nedemokratický, může pouze člověk, který nezná jejich politický systém.

I z útržku "Zelené knihy" od Muamara Kaddáfího o parlamentě lze pozorovat, že se jedná o sofistikovanou ideologii a teprve po seznámení s celým dílem lze učinit jednoznačný závěr.

Libye má 6,5 mil.obyvatel a 14 mil. registrovaných automobilů. Když nějaký občan Libye  chce studovat v kterémkoliv státě na světě, tak požádá stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů.

V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, uvěry jsou bezúročné. Každý plnoletý občan Libye když dosáhne 18 let dostane klíče od bytu. Když si chce koupit auto složí 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. Cena  85 litrů benzínu nebo nafty je 10 dolarů. V Libyi jsou dotované ceny potravin, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru.

Libyjci nepracovali fyzicky, vše dělali cizinci. Libyjci nemuseli odjíždět  pracovat do tzv. "bílého světa", neboť to neměli zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr.

Musím litovat libyjský národ, že se má pod vlivem tlaku států NATO přetvořit na nájemní pracovní sílu, pracující za 100 dolarů měsíčně a ztratit všechny dosavadní výhody. O pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát. Pryč bude nejvyšší životní úroveň v Africe. Pouze hrstka vyvolených si pomůže a o to tu v prvé řadě jde. Všichni Libyjci se tak stanou hráči hry skořápky. Pouze ti co drží bank budou však úspěšní.

Stále můžeme číst v různých komentářích o Libyi a Kaddáfím, že se dopouští toho nebo onoho pochybení, ale skoro nikde se nedočtete jeho názory na situaci v zemi a politiku obecně. To je projev té naší současné (pokleslé)  demokracie, že se potlačuje hlas kritizované strany nebo politika, aby si lidé náhodou nemohli utvořit na věc vlastní názor. Mají pak vůbec naši novináři nějaký mandát něco kritizovat, když se výrazně odchylují od skutečné demokracie? Například  se v souvislostí s Libyí se začaly objevovat počátkem tohoto roku zaručené informace o zmrazování majetku Kaddáfího v zahraničních bankách. Nikdo však neupřesnil, že se je nejedná o jeho soukromá konta, ale o finance státem vlastněných firem. Tedy byli těmito kroky postiženi všichni Libyjci. Paradoxně i rebelové, protože na výplaty podpor a dotací musí být k dispozici peníze, které do závěru minulého roku se zpožděním plynuly od odběratelů ropy v Evropě i jinde.

Ve světě se tolik neobávají novináři myšlenek Kaddáfího jako u nás, kde dosud nezveřejnili ani jeden jeho souvislý projev z poslední doby. Já tomu rozumím. Oni pouze vykonávají vůli komunistických pohrobků, kteří dnes vládnou v této zemi. Pouze dále drží linii KSČ v informačních médiích. Tají například jeho interview z 5. dubna 2011. Dělal jsem, co jsem mohl, abych pomohl lidem pochopit koncept skutečné demokracie, kde výbory lidí řídí naši zemi. Ale to nikdy nestačilo, jak mi někteří řekli, dokonce ani lidé, kteří měli 10 pokojové domy, nové vybavení a nábytek, nebyli spokojeni, protože jak byli sobečtí, chtěli více. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují "demokracii" a "svobodu" a nikdy nepochopili, že jde o systém hrdlořezů, kde největší pes požírá ostatní, ale byli těmito slovy okouzleni a nikdy nepochopili, že v Americe není žádné bezplatné lékařství, žádné bezplatné nemocnice, žádné bezplatné bydlení, žádné bezplatné vzdělání a žádné bezplatné potraviny, vyjma toho, kdy lidé žebrají nebo stojí dlouhé fronty na polévku.

A to naprostá většina občanů této zěmě ani neví, že za působení toho "sobeckého" diktátora byl v Libyi realizován od r. 1984 – 2001 největší projekt na získávání sladké vody na světě za cca 20 miliard dolarů, který přivedl do Tripolisu i Benghází z podzemních vrtů na Sahaře dost vody na pití i na zavlažování zemědělské půdy.

Potřebujeme objektivní a vyvážené informace, kterých se nám dnes nedostává. Jediným řešením se jeví dát to v následujících parlamentních volbách najevo. Současná vláda takovou záruku nedává. Nemá nejen uskutečnitelný plán reforem ekonomiky a fungování státu, ale pokouší se nás přesvědčit, že koule je hranatá a bílá barva je černá. My však nežijeme v pohádce od Andersena „Císařovy nové šaty“, abychom si mysleli, že když statistika uvádí průměrnou mzdu 23 tis. Kč, že se opravdu jedná o průměr pracujících.