Podle zájmu čtenářů tohoto portálu by se dalo říci, že je to pro značnou část prázdné slovo. Nijak je tento pojem nevzrušuje a spíše se zajímají o drby. Asi si neváží možnosti ji v praxi používat. Stále podporují ty známé politické strany, které je velice často kopou do zadní části těla. A je od nich pořád dokola možné slyšet: Co máme dělat? Koho máme volit? Ony jsou ty parlamentní strany téměř stejné a nic pro nás nedělají. Jen nás okrádají. Přece nebudeme volit Paroubka, když o něm kdosi řekl, že je to papaláš.
Nebude to proto, že zde žádná skutečná demokracie ještě nikdy nebyla? Nebo snad někdo ví, že by tomu bylo jinak? Vždy se našly důvody na to, aby se nějak upravila na „český“ způsob. Za první republiky se jednalo o deformování demokracie uzavřením koalice pěti českých stran, které údajně hájily české zájmy proti německé menšině. Bohužel jejich obhajoba skončila protektorátem.
Od r. 1945 zde vlastně vládli komunisté a únor 1948 byl jen pouhým milníkem, kdy potvrdili svou hegemonii i ve volbách. Nelze přece tvrdit, že 20% odevzdaných bílých lístků byla vůle většiny národa. Ostatně i osud Mašínů to potvrzuje. Oni se vlastně museli bát všech Čechů a tak o nějakém odboji podporovaném obyvatelstvem nemohlo být ani řeči. Proto ty hrůzné zločiny na obyčejných pěšácích režimu. Z jejich pohledu byli všichni občané komunistickými nepřáteli a jejich pomocníky.
Pak Češi zvesela budovali světlé zítřky za výchovného působení soudruhů ze Sovětského svazu. Na 1. máje provolávali různá hesla. Například – se Sovětským svazem na věčné časy. Neměli se až tak zle, protože kdyby sami komunisté (je myšleno to pragmaticky uvažující tvrdé jádro ve straně a státě) nezinscenovali „Sametovou revoluci“, tak by zde dodnes vládli pohrobkové Husáka s jedinou správnou ideologií. Tvrdit, že tehdejší režim byl tak slabý, že se zhroutil sám, je mírně řečeno úsměvné. Tomu nevěřili ani Američané. Ti byli přece schopni se spojit třeba s čertem, když se to jevilo pro ně a jejich spojence ekonomicky výhodné. Tak odehráli s disidenty a komunisty tu známou hru na předání moci OF a Havlovi za podmínky, že bude převzat komunistický právní systém a zachována kontinuita v platnosti soudních rozhodnutí s jedinou výjimkou, že budou předhozeny lidu nějaké malé ryby k potrestání.
Mělo to však pro Česko po roce 1990 celkem negativní dopady. Majetku se z větší části při neexistenci příslušných právních předpisů zmocnili rádoby manažeři z éry Husáka, kteří vlastnili do listopadu 1989 rudou knížku a měli ty správné styky ve státních bankách. Ještě ke všemu se vlády chopili političtí ekonomové, kteří věřili ideologii, že státní firmy je třeba zprivatizovat šokovou metodou za úplného otevření trhu pro dovoz zboží ze zahraničí.
V roce 1990 lidu Česka svatosvatě sliboval Klaus, že doženeme Rakousko do pěti let. Již plánoval, že zkorumpuje Čechy kupónovou privatizací. Všichni se stanou akcionáři, ale jen někteří kapitalisty. Jen musíme zbytek našich továren předat těm altruistickým kapitalistům z Rakouska a Německa.Ti jsou tak schopní, že nám po pěti letech budou padat pečení holubi přímo do h.by.
Výsledky známe všichni. Jen je stále dost občanů, kteří dosud nepochopili, kdo za tyto chybné kroky může. Na to platí v mnoha případech označení: Papeženci.
Ještě ke všemu se mnoho Čechů při výběru politické strany, kterou podpoří ve volbách, spoléhá na tzv. průzkumy agentur (rozumějme spíše marketingových agentur za peníze platících stran). Tím však spíše potvrzují svou nezralost, protože nejsou schopni sami posoudit, kdo pro ně udělá něco užitečného. To jsem vyjmenoval několik příčin, které dle mého názoru způsobily, že jsme nedohnali Rakousko ani po dvaceti letech. Spíše jsme stále stejně pozadu jako v r. 1989.
