Nepěstujme si iluze o husákovském režimu.

Naši budoucnost určujeme svými kroky nyní.Dnes je mezi námi mnoho lidí, kterým se vede špatně a zákonitě za to může dnešní vláda. Takové myšlení je od nich pochopitelné. Za komunistů také lidé nevěřili vládní propagandě, když Rudé právo psalo, že na Západě je nezaměstnanost – kupodivu to byla pravda. I když tehdy byla poněkud odlišná situace například v Německu. Na jednoho nezaměstnaného tam připadalo x volných míst.

Mnoha lidem by i dnes stačily předlistopadové existenční jistoty, malý, ale spolehlivý sortiment výrobků. Jistota pracovního uplatnění byla také značnou výhodou, protože se společnost nepotýkala s masovou nezaměstnaností národnostních menšin. Nebylo sice dostupné konzumní zboží ze Západu, ale za to jsme měli opticky vyrovnaný státní rozpočet a obchodní bilanci se zahraničím. Že naše výrobky byly do značné míry technicky zastaralé, nebylo až tak důležité, protože se vyvážely do zemí, kde to nebylo na závadu.
A svoboda cestování? Ruku na srdce. Mohou snad cestovat všichni bez omezení? Za Husáka jste museli mít peníze a devizový příslib banky. Nyní je pro mnoho občanů cestování do ciziny také nedostupné, protože ekonomika nevzkvétá a je do značné míry ve vlastnictví zahraničního kapitálu, který nás považuje za Čínu ve výhodné geografické poloze. Vyplacené mzdy to jasně potvrzují. Lidé za éry komunistů úplně zapomněli na to, jakou úlohu by mohly mít odbory při obraně jejich zájmů. Nyní jsou bez nich v absolutně nerovném postavení vůči svým zaměstnavatelům. Doslova žijí z jejich libovůle.

Strašení občanů Řeckem, že nás čeká stejný osud pokud nevylezeme na stromy, není pravdivé. Příčina problémů USA a Evropy je spíše v nekontrolovaném pohybu kapitálu a technologií z těchto zemí do Asie. To je základní chybka, která v posledních dvaceti letech ohrožuje naší civilizaci.

Před listopadem byla řada věcí nedobrá. Například tehdejší vláda nevěnovala dostatečnou pozornost ekologii. Takže se dá říci, že nevyhovující to bylo do značné míry v Česku tehdy stejně, jako to je nedobré dnes. Ovšem dnes je to z poněkud jiných důvodů. Rozdíl je hlavně v tom, že tehdy se nedalo s tím téměř nic dělat, protože v ČSSR vládli kariéristé, kteří se mistrně zaštiťovali diktátem Moskvy. Kdo vyčuhoval z řady, ten byl označen za revizionistu a skončil.
 Dnes to do značné míry záleží na Češích, jak si ve své zemi uspořádají život i společnost. Zatím však jen kritizují politické strany kdesi v restauraci nebo u TV, které dle jejich názoru za vše mohou. Jinak nedělají téměř nic! Čekají snad na blanické rytíře? Takový přístup se jistě líbí politikům současné vládní koalice.
Současná vláda označuje každý svůj krůček za reformu, i přestože je na první pohled patrné, že to je jinak.

Jsou tu dvě možnosti řešení:

1)      Ti občané, kteří chápou, kde je v politice problém, by se mohli zapojit do politických stran a společnými silami by mohli jejich politiku a vládnutí v zemi vyřešit. Je tu jeden aspekt, který závažně deformuje demokratické principy již v rámci politických stran. Funkcionáři stran i kandidáti do zastupitelských orgánů státu jsou vybíráni nedemokraticky. Ve velkých stranách fungují různé "kliky", které kšeftují s funkcemi a významnou úlohu zde hrají i peníze sponzorů. Pokud by se novým členům podařilo omezit tyto praktiky, tak by se kvalita vedení stran výrazně zvýšila. I v rámci vlády by to bylo poznat.

2)      Ti občané, kteří nevěří první možnosti, by se mohli každý týden sejít na Václavském náměstí v Praze na demonstraci statisíců nespokojených, vláda by padla a po předčasných volbách by mohlo dojít ke skutečným reformám.( I na venkově se lidé mohou sejít a vyjádřit svou nespokojenost se současnou vládou. Nežijí snad v Brně, Ostravě a Ústí nad Labem lidé?)

Myslíte si snad, že na Islandu čekali občané doma, když před několika lety vypukla hypoteční krize v USA, kde měly islandské banky značné investice a rozhodovalo se o tom, kdo to zaplatí? To by z toho tak snadno nevyvázli, protože v islandských bankách měli podíly i občané z EU a tehdejší vláda přemýšlela o tom, že vyplatí náhradu i zahraničním investorům v soukromých islandských bankách včetně úroků z prodlení. Tehdy se v hlavním městě Reykjavíku konaly permanentní demonstrace do odstoupení vlády a přijetí nové Ústavy.