Rusko je soustavně líčeno v západních i v našich médiích jako „agresor“ v probíhajícím ukrajinském konfliktu. Je však jasné, že prostřednictvím kroků loutkové vlády v Kyjevě v režii NATO (v čele s USA) probíhají pokusy záměrně provokovat Rusko, a nikoliv se bránit proti agresi Moskvy.
Zatímco New York Times poznamenávají, že Rusko doposud na návnadu neskočilo a nezasáhlo vojensky na Ukrajině, „experti“, se kterými vedly pro svůj nedávný článek rozhovory, tvrdí, že není pravděpodobné, že takováto trpělivost vydrží.
Politika dvojího metru, kdy USA klidně mohou bombardovat své chráněnce v Iráku bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, kteří nyní prosazují obsazení této země a vymkli se jim z jejich vedení, když v Sýrii nedokázali porazit režim Asada, a je to podle našich informačních médií zcela v pořádku, jasně ukazuje, že v případě Ukrajiny nejde o práva jejich obyvatel, ale o boj USA s Ruskem o dominanci v Evropě a ve světě. To vše za plné verbální podpory loutkových režimů EU.
Ohledně možné vojenské humanitární intervence na Ukrajině lze spíše konstatovat, že ve skutečnosti Moskva zvážila své slabé a silné stránky a strategickou pozici nejen na Ukrajině, ale v celém regionu a ve světě, a učinila rozhodnutí, které, z dlouhodobého hlediska na základě rozumu, přinese Rusku a jejich krajanům za hranicemi ten nejlepší výsledek.
New York Times také výslovně připouští, že nacisté jsou v řadách „milice“ bojující za režim NATO v Kyjevě a vedou tuto provokační kampaň na východě země. Je to vlastně pokračování 2. světové války jinými prostředky, kdy vždy šlo hlavně o ruské surovinové zdroje. I nyní je tomu tak. Dokud nebudou USA přímo ohroženy vojenským útokem z bezprostřední blízkosti, tak to budou stále znovu zkoušet.
Více zdroj: (NATO Baiting Russia into War. Ukraine Nazis and Western Complicity vyšel 12. srpna 2014 na Global Research. Zvědavec.com)
