Psychiatři obvykle jako „rusofobii“ neoznačují strach, ale nenávist k Rusům. Jestliže je takové přesvědčení nevývratné a nemá oporu v realitě, může jít o blud. Může tomu být tak, pokud ovšem takové přesvědčení není široce společensky sdíleno jako součást ideologie nebo náboženství v komunitě, k níž zkoumaný jedinec náleží. Takové sdílení nevývratného přesvědčení, i když je v rozporu s realitou, se v psychiatrii nepokládá za chorobné.
Skupinovou sdílenou nenávist lze pokládat za sociální patologii. To platí i v případě, že zachvátí téměř celé národy. Smutným příkladem národů většinově zachvácených antirusismem jsou například Ukrajinci, Poláci, Lotyši, Estonci. I tam se nejedná o celé národy. Kdo je prostšího ducha podléhá snáze, stejně jako lidé podezřívaví. Tvorba a podpora skupinové nenávisti jako nástroje k manipulaci davů je, zdá se, úkolem médií ovládaných ze zámoří. Lžou, když tvrdí že informují a bdí nad veřejným zájmem.
Kdo nemá „kontakt s realitou“, nemůže se dobře rozhodovat. Široce sdílený blud vede společnost na zcestí. K tomu vydatně pomáhají „cinknutá“ sdělovací média. To jsou u nás hlavně Česká televize a i komerční tv stanice, které unisono podle jednoho řídícího scénáře zásobují Čechy řízenými nepravdami o zemi Slovanů na východ od nás. Kdo za nimi stojí je přece jasné. I Německo před Druhou světovou válkou pod patronátem Západu se chystalo ovládnout jejich zdroje. Záminkou tehdy bylo jejich politické zřízení.
Nyní se opět v informačních médiích opakují tvrzení o agresivitě ruského státu a na jejich podporu se vytvářejí falešné důkazy na způsob napadení rozhlasové vysílačky Gliwice, které by opět před veřejností ospravedlnily útok na Rusko. Měli bychom se ptát, komu to slouží? Analogicky lze srovnat situaci Německa a USA.
Německo bylo před zahájením války se Sovětským svazem velmi zadluženo výstavbou silné armády a jediným východiskem pro něj bylo využít ji k barbarskému výpadu k odcizení ekonomických zdrojů bohatšího státu. Tím by se zaplatily výdaje na zbrojení.
I USA jsou zadluženy astronomickými částkami, kde významnou část dluhu tvoří vojenské výdaje. Jejich náklady na zbrojení jsou desetkrát vyšší, než má Rusko. Nyní se jeví pro ně dobyvačná válka jedinou možností jak se zbavit dluhu, protože jejich oligarchové nechtějí platit výdaje za americkou armádu, která pro ně ve světě dosud dobývala surovinové zdroje. Ovládnutí zdrojů se v 21. století odehrává sofistikovaněji, než tomu bývalo v polovině toho předešlého. Není k tomu zapotřebí vytvoření formální kolonie, ale stačí dosazení vazalského vedení ovládaného státu.
