Jsou bratři Mašínové zločinci nebo hrdinové?

Již několikrát v posledních letech na toto téma probíhaly diskuze v české společnosti na různých úrovních (naposledy v senátu). S fakty se však diskutéři nesnažili důsledněji vyrovnat. Minulý měsíc jsem si přečetl knihu s názvem Odkaz od dcery jednoho z Mašínů, kterou vydalo nakladatelství Mladá Fronta v r. 2005.

Je v ní podrobně popsáno působení této skupiny tehdejších odpůrců režimu v letech 1950-1953 na území ČSR i východního Německa. Určitě nelze podezírat Barbaru Masin, že by chtěla poškodit tyto bojovníky proti komunismu. K násilným činům z jejich strany opakovaně docházelo. O tom není pochyb. Spíše by se měla vést diskuze o tom, zda je lze ospravedlnit. Jejich činy na území ČSR měly znaky gerilového boje v podmínkách, kdy velká většina občanů byla pasivní nebo podporovala komunisty. To nakonec pochopili i Mašínové, že se svým aktivním odporem v ČSR za těchto okolností nemají šanci.

V průběhu jejich cesty do svobodného světa dle jejich názoru přes území východního Německa se setkávali se silným odporem bezpečnostních a vojenských sil tehdejší NDR (Na jejich zadržení bylo aktivováno více než 20 tisíc policistů a vojáků). Měli dvě možnosti. Nechat se zajmout s perspektivou odsouzení k trestu smrti a nebo se postavit  se zbraní v ruce na odpor. Oni si zvolili tu aktivní cestu a ze šestičlenné skupiny nakonec do cíle dorazili pouze tři.

Domnívám se, že hodnotit jejich činy lze velmi obtížně. Jsou nám opakovaně předkládány dvě verze:
1. Byli to hrdinové bojující proti komunismu.

2. Byli to zločinci, kteří neváhali zavraždit zajatého českého policistu.

Na jednání lidí je obecně nutné se dívat v kontextu konkrétní situace. Jinak bychom mohli přehodnotit celé dějiny lidstva. Například široké české veřejnosti známý případ atentátu na říšského protektora v r. 1942 byl tehdejšími protektorátními orgány vyhodnocen jako zločin. Z pohledu exilové vlády ČSR to však byl hrdinský čin. A také se našlo i filosofické odůvodnění : Vražda na tiranu není zločin. Tento čin byl a je českou společností chápán jako skutek hodný uznání. Z čistě formálního hlediska se však jednalo o zločin. Heidrich přece nebyl zabit v boji, ale byl zákeřně přepaden ze zálohy při cestě autem.
Tedy pokud bychom stejná měřítka aplikovali na bratry Mašíny, tak bychom dospěli k závěru, že přestože bojovali proti totalitnímu režimu, tak jsou dnes hodnoceni mnoha lidmi negativně, protože nedokázali zavraždit Gottwalda, ale pouze bezejmenného policistu.
Z textu knihy navíc vyplývá, že skupina byla silně ovlivněna zahraničním vysíláním v českém jazyce, kde to dle tehdejších informací vypadalo, že dojde v brzké době k bojovému střetu mezi západem a východem. Po příchodu do západního Berlína však bratři Mašínové brzy pochopili, že se nic takového nechystalo.