Je odchod do důchodu v ČR nereálný? Možná ano.

Stárnutí obyvatelstva se v Česku projevuje na rozdíl od Afghanistanu nebo Haity dosti citelně. Řešení tohoto problému, ale nelze spatřovat ve zvýšení porodnosti jako v uvedených zemích. Jsou mezi námi i tací, kteří uvažují pesimisticky.

Hovoří o tom, že současný systém průběžného financování již není zárukou pro zajištění penzí současné mladé generace. Zlepšení zdravotní péče způsobilo, že počet občanů s věkem nad 70 let stále roste. To při nezměněném způsobu pojištění by znamenalo kolaps důchodového systému v době nepříliš vzdálené. Co platilo pro industriální éru, to přestává platit pro současnou i následující v podmínkách ČR. Zvláště výrazně tento nesoulad vystupuje do popředí v posledních deseti letech, kdy došlo k masivnímu přesunu výroby středně technicky náročných výrobků do Číny. Kde jsou ty časy, kdy jsme obouvali celý svět? Prakticky skoro veškerý lehký průmysl u nás buď skončil a nebo se chystá k přechodu do útlumu. Jeho osud následoval i těžký průmysl a strojírenství. Nyní zde zbývá omezená množina montoven pro finalizaci výrobků v podnicích západní Evropy.

S probíhající robotizací v těchto montovnách lze očekávat spíše pokles jejich pracovníků. Kdy jsme si zadělali na tyto problémy? Začátek lze spatřovat již v r. 1990, kdy se u nás prosadila pochybná metoda privatizace průmyslu kuponovou metodou. Tím byl ztracen cenný kapitál nutný ke skutečné transformaci na moderní podniky, které by byly schopny konkurence s výrobci z Jihovýchodní Asie. Většina takto privatizovaných podniků neměla ani dostupné obchodní sítě ani další know how na racionalizaci výroby. Tento neurčitý stav spíše nabádal stávající management  k různým formám obohacování na úkor podniku i drobných akcionářů. Neuváženě privatizované podniky spíše stát výrazně zadlužily, když ten musel čelit bankrotu polostátních bank za nedobytné úvěry jejich odkupem , které čerpal jednak management těchto firem a také noví majitelé části podniků získaných na úvěr podle tzv. privatizačních projektů. K nesplácení docházelo z důvodu nezkušenosti vedení zprivatizovaných firem, která podcenila své možnosti a vazby při umístění svých výrobků na zahraničních trzích.

Také volný pohyb kapitálu a transfer výrob do Číny vykonal své. Ochota čínských soudruhů akceptovat ve své zemi kapitalistický systém bez přívlastků a neexistence sociálního a zdravotního pojištění s účastí zaměstnavatelů byla velice lákavá pro mnoho nadnárodních společností.
V Česku se sice dosud vyrábí nezanedbatelné množství výrobků směřujících na vývoz hlavně do zemí EU, ale stále více výrobků proudí z Číny na náš trh. Ztratili jsme konkurenční výhodu z titulu vyšší technické vyspělosti. Další přešlapování na místě bez podpory nejnovějších technologií ze strany státu bude znamenat ve svém důsledku spíše pokles výroby a snížení dosavadního počtu potřebných pracovníků v českém průmyslu. Nelze přece úspěšně konkurovat výrobkům z Číny stejným sortimentem, když tam jsou mnohem nižší vedlejší náklady na pracovní sílu.
Sýčkové mají pravdu, že v podmínkách neregulované ekonomiky, kdy z průmyslu neplynou prakticky žádné významné objemy peněz ve formě daně právnických osob, nelze dále vyplácet dlouhodobě důchody za situace, kdy počty pracujících platících zdravotní a sociální pojištění pomalu, ale vytrvale klesají.
Nová doba si žádá nová řešení. Opravdu již nelze spoléhat na to, že si pracující občané sami vydělají na penze současných důchodců i ty svoje budoucí bez účasti zaměstnavatelů. Jsou možná dvě řešení. Závisí to na schopnostech státu jako celku vytvářet zisk
1. Stát nebude nijak přímo stimulovat rozvoj výrob nejnovějších technologií a výkonnost a efektivnost bude spíše stagnovat nebo i klesat. Potom bude nutné vzhledem k omezeným zdrojům převést starost o obživu budoucích penzistů na ně samotné. Je otázkou, zda jim bude soukromé připojištění stačit, když současné penzijní fondy neprodukují žádné závratné zhodnocení svěřených peněz. I při zcela nízké inflaci bude jeho zhodnocení za dvacet let pravděpodobně nedostatečné.

2. Stát (vláda) výrazně podpoří růst ekonomiky v oblasti nejnovějších technologií a to i v základním výzkumu. Ekonomika bude poskytovat více zdrojů ve formě daní z podnikání právnických osob a tím bude možné uhradit z přebytků příjmů státního rozpočtu i chybějící částky v penzijním pojistném systému .
Vzniknou i nové výzvy v zaměstnávání pracovníků, protože nové technologie budou vyžadovat pracovníky s vyšší kvalifikací než jim poskytuje současné školství. Část lidí bude ve výrobě přebytečná a bude nutné je přeškolit na jiné činnosti obslužného charakteru.