Jak jsem dnes odhalil Jiřího Paroubka a další jeho komplice.

Dnes mi do poštovní schránky přišel velmi obsažný předvolební prospekt. Hvězdou první velikosti je v něm Stanislav Gross, který po svém odchodu z ČSSD viditelně zbohatl. Důvěrné informace o dalších členech soc. demokracie Bendovi, Kočkovi a Ďuričkovi se mi snaží připomenout, že to nejsou vzory morálky.

Nenápadně je zpochybněna i úloha Paroubka v uzavírání smluv o pronájmu Výstaviště Praha v Holešovicích. Co na tom, že tehdy radnici ovládala ODS ve spolupráci s ČSSD. Pokud by tu tedy byl nějaký stín na transparentnosti uvedených smluv, tak o nich hlavně rozhodovala ODS, která byla v té době mnohem silnější v zastupitelstvu než jeho menší koaliční partner. Přece i v ODS působili některé sporné osobnosti, které ji však již opustily.

Prospekt tohoto typu nám tu zavádí praktiky, které tak často užívali nacisté při uplatňování kolektivní zodpovědnosti za tzv. zločince patřící do nějaké komunity (Například: Lidice, Ležáky).
Co by přišlo po vítězství těchto pravicových stran ve volbách do PSP? Převzali by i jiné osvědčené praktiky?

Na druhé straně letáku je vyjádření jakéhosi důchodce Jaroslava ze Zlína, který má obavy o důchod pokud by ČSSD zvítězila ve volbách. Zároveň mi sděluje, že nechce volit Paroubka a voleb se nezúčastní. Dobře dělá, protože se v politice vůbec neorientuje. Ostatní důchodci, kteří chápou souvislosti a vidí, že pravicová vláda v uplynulém volebním období promarnila svojí šanci dokázat činy své schopnosti vést tuto zemi lépe než ČSSD, se určitě dokáží správně rozhodnout. Našli by se jistě kritici, kteří by nám sdělovali, že Topolánkova vláda měla malou sílu v PSP na prosazení svých reformních kroků. To potom nechápu, proč se Topolánek tolik snažil  sestavit za těchto okolností vládu? V podobné situaci byla přece ČSSD a možná v ještě horší, protože by musela spoléhat na nejistou podporu KSČM.

Je vidět, že v r. 2006 rozdali voliči karty tak, aby žádná strana nedokázala skutečně vládnout dle svého politického programu. Chyba byla tedy i na voličích, kteří postavili politiky do rolí chytrých horákyň. V této zemi nemohou současně vládnout pravicově i levicově orientovaní politici a to ještě s podporou malých koaličních stran, které vlastně neví co chtějí. Jsou tu tedy dvě možnosti vývoje:

1) Většina voličů si zvolí jednu silnou stranu, která získá nadpoloviční počet mandátů v PSP
2) Voliči rozdají karty ve stylu, který prodělalo Polsko v předchozích letech, kdy tam zvítězily populistické strany bez skutečného programu.