To lze definovat tak, že nějaká vlivná skupina lidí, stát nebo prostě někdo, kdo disponuje vhodnými prostředky, začne podnikat z jeho pohledu rychlé a efektivní kroky vedoucí k jím vytčenému cíli. Nyní je na programu kauza Ukrajina, ale není to první případ v historii unie. Jak dlouho tomu budou lidé jen přihlížet?
Lidé, kteří to řídí, neberou v úvahu, že v průběhu jejich administrativního zasahování do věcí kárané strany, země, dochází k neetickým, nezákonným, nemravným situacím. Neberou to v potaz hlavně z důvodu, že oni sami bývají chráněni před důsledky svého rozhodování. V jimi ovládaných zemích se jejich kroky a rozhodnutí ve jménu „lidu“ dotknou drtivé většiny občanů kromě nich.
Jako příklad takového nebezpečného jednání, kdy tito pracovníci ve vrcholové mocenské funkci maskují zlé skutky údajným dobrem, které prý vede k prospěšnému cíli, je situace, kdy prostřednictvím svého vlivu na stát (státy) schvalují účast svých zemí na amorálních a často i vysloveně špatných skutcích. Děje se tak pod heslem: Účel světí prostředky. To má negativní vliv nejen na zemi protivníka, ale zrcadlově i na prosté občany EU.
Začíná to ekonomickými sankcemi, a jelikož původci těchto kroků mají od počátku jediný cíl, kterým je totální porážka protivníka, tak tato etapa v určitém časovém bodě zákonitě přeroste ve vojenský konflikt. Kdo by dobrovolně souhlasil s kapitulací? Jedině snad mnohem slabší země. Příkladem je souhlas prezidenta a vlády ČR s Mnichovskou dohodou.
Chceme snad zmizet z povrchu Evropy? Vypadá to zatím, že asi ano. Občané Česka jsou v poklidu a vůbec neprotestují proti chystané válce. Ekonomická válka již začala a vojenské operace se snadno přenesou z Ukrajiny i k nám. Lidé v Česku vysedávají u svých televizorů a sledují zprávy jako nějaké telenovely, které se jich nijak netýkají. A ti aktivnější debatují na internetových portálech o tom, zda je Putin kladný nebo záporný hrdina. Ani v listopadu 1989 tomu nebylo jinak. Drtivá většina občanů čekala u svých televizorů, až to za ně někdo vybojuje. Tak dali prostor předem připravenému scénáři na přeměnu státu v skrytý protektorát silnějšího souseda. Tehdy jsme měli naději, že se nám bude někdy dařit lépe než za Husáka. Nyní máme jistotu, že se tak v příštích padesáti letech nestane, vše významné z českého průmyslu bylo pohřbeno a stali jsme se pouhou montovnou automobilů, které se navíc vyvážejí do Ruska. Až nastanou sankce této země v zmíněném oboru, tak bude křehká stabilita naší ekonomiky pryč!
Chcete si nechat lacině vymýt mozek? Bez informací se tak snadno stane. Pokud se cítíte na víc, tak pro to budete muset něco udělat. Nestačí pouze sledovat internetové portály placené a ovlivňované ze zámoří, TV a rozhlas v podobné situaci.
I na tomto portále je většina čtenářů pod vlivem autocenzury, kdy čte pouze vybrané autory. Pokud i v jejich příspěvcích jsou odkazy na zdroje, tak si neověřují, zda jsou odtud čerpané informace interpretovány autorem článku správně.
ZDROJ: http://janica9.wordpress.com/2014/08/30/proc-pripomina-mitrofanuv-twitter-hitleruv-bunkr/#more-932386
Reakce na podněty čtenářů:
Vladimír Hrubý
Vrchol prolhaného darebáctví: Prezident republiky ani vláda nikdy s Mnichovskou dohodou n e s o u h l a s i l i !! Prezident na protest rezignoval. Respektování byl výsledkem racionální úvahy. Jak múže někdo takto odporně lhát.
Obdobný charakter má celý článek, škoda slov.
Jsou mezi námi i tací, kteří používají jako argumenty své polopravdy k obhajobě své „víry“, fakty se to nedá pojmenovat. Za mě odpověděli p. Hrubému jiní a na mně nezávislí autoři:
Mnichovská dohoda v podání Wikipedie, aby si ti pohodlnější nemuseli ověřovat má slova
Dne 30. září brzo po půlnoci byla dohoda podepsána, československá vláda mnichovský diktát přijala tentýž den. Její preambule zněla: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednali následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících, a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění.“ Dále obsahovala celkem osm odstavců a tři dodatky, ve kterých se stanovilo, že vyklizení bude probíhat od 1. do 10. října, a to ve čtyřech předem určených oblastech, vyznačených v připojené mapě. Pátá oblast a definitivní podoba nových hranic měla být určena mezinárodní komisí složenou ze zástupců signatářů dohody a Československa.[12][13]
Podle § 64 Ústavy Československé republiky z roku 1920 mohl uzavřít mezinárodní smlouvu měnící státní území prezident Československé republiky pouze se souhlasem Národního shromáždění. Mnichovská dohoda byla přijata pouze vládou Československé republiky a prezidentem, nikoliv tedy Národním shromážděním, jak bylo podle Ústavy nutné.
Československu byl výsledek jednání jen oznámen[16] i přes to, že v Mnichově mělo svého zástupce – velvyslance Mastného, který měl tu smutnou povinnost oznámit výsledek jednání vládě. Po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše byl zvolen novým prezidentem Emil Hácha.
