Důvodné pochybnosti o právním státě v ČR!

Rozhodčí doložky dosud uzavírané při koupi automobilů a jiného spotřebního zboží občany prostřednictvím leasingových a obdobných společností přes svojí zjevnou neplatnost (Odvolávají se na soukromé rozhodčí soudy, které vlastně ani neexistují) jsou stále tvrdou realitou. Tyto doložky neobsahují úplný způsob řešení sporů a vnucují spotřebitelům rozhodování jedním rozhodcem, kterého vybírá rozhodcovská firma, jež je spřízněna s úvěrující společností.

Text doložky současně tvrdí, že zákazník se seznámil se všemi dokumenty rozhodčího řízení, ale zároveň ho odkazuje na webové stránky pochybného soukromého rozhodčího soudu, který má v obchodním rejstříku zaregistrovánu pouze zprostředkovatelskou činnost.

Při letmém prostudování textu doložky a platného zákona o rozhodčím řízení je jasné, že jsou takové rozhodčí smlouvy od samého počátku neplatné.

Přesto tento režim u nás funguje již řadu let a soudy ho vlastně podporují. Při prvním sporu zákazníka s úvěrující společností dochází k rozhodčímu řízení dle výše uvedených pravidel, kde z 99 % vítězí leasingová společnost. Podle zákona č.216/1994 Sb. sice může zákazník podat do tří měsíců od vydání rozhodčího nálezu k obecnému soudu dle sídla leasingové společnosti návrh na jeho zrušení, ale ten to zpravidla posoudí tak, že se zbaví své zodpovědnosti tím, že přenese věc údajně pro nepříslušnost k soudu dle sídla rozhodčí firmy.
To je zpravidla v Praze, kde soudní pře probíhají velmi zvolna. Mezitím leasingová společnost podá u soudu dle bydliště zákazníka návrh na výkon rozhodnutí podle dosud formálně platného rozhodčího nálezu. A tento může rozhodovat kupodivu i velmi briskně. Například v Chomutově, kde údajně chybí soudci, byla vydána v těchto typech návrhů usnesení v minulém roce i po cca 10 dnech od zahájení řízení. Že by tam pro tyto druhy soudních návrhů panovala protekce?

Soud I. stupně vydá usnesení o nařízení exekuce bez účasti obžalovaného zákazníka, aby se asi nemohl proti požadavku oprávněné leasingovky náhodou úspěšně bránit. Formálně se tak prý děje, aby dlužníci nemohli ukrýt svůj majetek a tak se o výsledku svého odsouzení dozvědí až od exekutora. Občanský soudní řád je opravdu spravedlivý! Ten pamatuje na všechno. Po seznámení s usnesením soudu se může odsouzený zákazník proti němu odvolat, ale má to háček. Podle § 282 OSŘ je po doručení zmíněného nepravomocného rozhodnutí soudu zaměstnavatel povinen srazit zákazníkovi ze mzdy maximální možnou částku na uspokojení domnělého dluhu, který v 1. kole vysoudila leasingová společnost. Do doby nabytí právní moci usnesení soudu o exekuci se sražené částky ukládají na tzv. depozitním účtu zaměstnavatele. Děje se tak tedy do skončení soudního řízení u odvolacího soudu i soudu, který paralelně rozhoduje o platnosti rozhodčího nálezu. Takový zákazník je uvrhnut do stavu nouze, kdy není schopen platit běžné výdaje a tak se může stát nezaviněně obětí dalších exekucí. Existuje sice možnost požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí podle §266 OSŘ, ale není na to nárok.

Takové metody svědčí o tom, že žijeme v extremistickém státě. Po r. 1989 byly hájenými osobami dlužníci a nyní se situace zcela obrátila a nepřiměřeně jsou hájeni věřitelé a vykonavatelé rozhodnutí soudů (soukromí exekutoři).