Důchodová reforma současné vlády není vůbec reformní.

Hovoří se o ní již od roku 1991. Tehdy na rozdíl od současnosti na ní byly volné finanční prostředky. Bohužel o směřování privatizace bylo rozhodnuto nedemokratickými metodami za zavřenými dveřmi v rámci OF. Nebyla vedena skoro žádná diskuze na veřejnosti o vhodné metodě. Přitom existovaly i alternativní způsoby, které by ve svém důsledku zajistily, že bychom nyní neměli schodek státního rozpočtu ve výši 1,2 bilionu Kč.

Jak je typické pro tuto zemi, prosadil se nejméně vhodný koncept podporovaný Klausem a jeho příznivci. Nebyl tu skutečný zájem tehdejších politiků s rozhodujícím vlivem na uskutečnění ekonomicky vhodnější varianty privatizace, protože by to pravděpodobně mohlo překazit jejich plány na uskutečnění privatizace značné části majetku v držení státu hluboko pod cenou spřízněným osobám.

Jedním z tehdejších finančních odborníků, který měl jasnou představu o důchodové reformě a ekonomické transformaci, byl František Nepil s dlouholetou praxí ve finančnictví v londýnské City. O jeho ucelené koncepci tehdy byli občané informováni i prostřednictvím rádia Svobodná Evropa počátkem roku 1991. Ten upozornil mimo jiné na možnost zavedení penzijního systému na bázi soukromých penzijních fondů. Předpokladem však bylo, aby nebyl státní majetek rozdán v kuponové privatizaci a prodán pod cenou přímým investorům ze zahraničí. Vláda by připravila zákony, které by řešily vyplacení prostředků určených na dosud státem garantované penze v plném rozsahu všem občanům v produktivním věku i těm v důchodu. Ti by je vzápětí vložili do některého penzijního fondu, který by je použil na obchodování na kapitálovém trhu, kde by na rozdíl od průběžného systému docházelo k jejich zhodnocení. Samozřejmě teprve tehdy, až by byly přijaty zákony upravující činnost těchto subjektů.

Někdo by se mohl ptát, kde by stát potažmo vláda vzaly tehdy najednou tolik peněz? I předchozí vláda přece nevyplácela občanům všechny zisky z vlastněných podniků a investovala je do stavby dalších projektů. Nebyly sice všechny úspěšné, ale podle hrubého produktu v roce 1990 bylo zřejmé, že od r. 1948 se majetek státu zvětšil několikanásobně. Místo toho, aby byly firmy prodány za zlomek své hodnoty nebo rozdány formou kupónů, tak se nabízelo jejich zahrnutí do podílů na výplatu důchodů občanům s nároky vůči státu za dosud odvedené pojistné na výplatu státní penze. Tato metoda mohla velmi jednoduše vyřešit nedostatek volného kapitálu na počátku transformace ekonomiky. Nemuselo dojít k tolika bankrotům, které následně zaplatí ve formě daní všichni občané Česka. A to zde nebyl popsán vznik skrytého nárůstu státního dluhu, který byl způsoben zbytečným zmařením velkého počtu investic z období před listopadem 1989.

Nyní navrhovaná úprava důchodového systému vládou P. Nečase není vlastně žádnou reformou, protože uvažuje pod zástěrkou řešení průběžného systému s vyvedením pouhých 3% z v současnosti vybíraných peněz do soukromých penzijních fondů. To v podstatě bude stačit na pokrytí provozních nákladů těchto fondů a z hlediska penzijního zajištění to bude zcela bezvýznamné. Vůbec tento návrh neřeší finanční vyrovnání s občany za uplynulou dobu, kdy přispívali do průběžného systému. Na účet občanů chce vyřešit svou vlastní neschopnost podpory ekonomického prostředí. Neroste výběr daní z podnikání, což je indikátor, že ekonomika neprosperuje v rozsahu, který by byl žádoucí k uspokojení výdajů státního rozpočtu. Vláda svým účelovým zvyšováním DPH a spotřebních daní pouze konzervuje současný nevyvážený stav na úkor střední třídy občanů. Proč by se snažila o využívání peněz vybraných od podnikatelů i zaměstnanců efektivně, když je tak snadné zvýšit nepřímé daně. Také nízkopříjmové skupiny tím upadají do stále větší bídy. Ty se mají hůře než za Husáka. Bylo snad tehdy potřebné, aby existovaly „second handy“? Bylo tehdy nařízeno milion exekucí v Čechách v krátkém časovém období? To není obhajoba Husáka, ale připomenutí, že současná vláda vykazuje totální selhání ve vytváření skutečně moderního státu. Nelze přeci podporovat existenci korupce a zlodějny téměř veřejně bez toho, aby se to neodrazilo na fungování společnosti. I při použití průběžného systému penzí lze za předpokladu efektivního nakládání s vybranými daněmi zajistit stabilitu státního rozpočtu.
Stárnutí populace přece bude probíhat i při existenci soukromých penzijních fondů a peníze nutné k financování lze získat buď podnikáním fondů nebo efektivní hospodářskou politikou vlády, která zajístí růst ekonomiky v míře dostatečné na financování schodku na penzijním účtě.

Dluhy z ekonomické transformace tím sice snadno vláda nevyřeší, ale nebudou pro ni nepřekonatelnou hrozbou.

Tato vláda signalizuje zcela zřetelně, že nedokáže za celé své volební období realizovat skutečné reformy, protože ani neví jak je uskutečnit. Je velmi pravděpodobné, že naprostá většina jí prosazených zákonů v parlamentu bude novou vládou vzešlou z příštích voleb zrušena pro svou škodlivost.