Dluhy se platit musí – to však platí jen pro spodních 80% občanů.

Nyní se občané Česka dělí na ty, kteří již exekuci pocítili a na ty, kteří se s ní mohou v blízké době také na vlastní kůži seznámit. Souvisí to s úpravami v doručování v Občanském soudním řádu, kterými se řídí soudy a také správní orgány.

Před listopadem 1989 by nikoho nenapadlo podat na dlužníka návrh k soudu na zaplacení korunové pohledávky bez předchozí výzvy k uhrazení dluhu. Nyní však máme ten nový spravedlivý právní stát, který kupodivu umožňuje věřiteli úspěšně podávat žaloby na dlužníka k soudu I. stupně k uhrazení dluhu bez toho, aby musel dokládat, že se pokusil vypořádat závazek mimosoudní cestou. Rovnou se obrátí na advokáta, který na vás podá návrh na vystavení platebního rozkazu. Občanský zákoník sice v §3 hovoří o tom, že rozpory mezi fyzickými i právnickými osobami se mají řešit především dohodou, ale na to zřejmě soudy v přemíře práce nemají čas reagovat. Ony jsou to i pro soudy snadno vydělané peníze a tak se snaží plnit státní kasu, seč jim síly stačí. Na každou takovou kauzu si v programu vyhradí cca 15 minut. A jelikož se jedná o korunové spory, tak podle dalšího ustanovení OSŘ je usnesení soudu I. stupně ve věci konečné bez možnosti odvolání k vyšší soudní instanci. To jsem však odbočil od tématu. Podle zmíněného paragrafu č. 3 se tedy předpokládá, že nějaká komunikace mezi věřitelem a dlužníkem před podáním návrhu k soudu by měla proběhnout. Stále si naše soudy stěžují, že jsou přetíženy prací. Pokud by v rozporu s uvedeným §3 OZ nerozhodovaly tak často ve prospěch věřitelů, tak by jim ubylo poměrně dost práce. Věřitelé i jejich advokáti by si nedovolili obtěžovat soudy s korunovými spory bez důkazu, že se pokusili vypořádat dluhy mimosoudní dohodou, protože by přicházeli o své peníze.

Musím se tedy ptát, komu tento stav nejvíce vyhovuje? Věřiteli nebo spíše advokátním a exekutorským kancelářím? Pouze práva občanů na spravedlivé řešení sporů se jaksi vytratila. Všichni jsou vhozeni do jednoho pytle s těmi prohnanými neplatiči milionů. Na ty jsou však i za platnosti současného právního řádu, soudy i exekutoři krátcí. Zase platí přísnost pouze pro příslušníky střední a nižší vrstvy občanů Česka a skuteční dlužníci, kteří ochudili stát o miliardy, jsou za vodou – někteří na Bahamách a jiní v JAR. Proto tolik občanů v listopadu 1989 cinkalo klíči, aby dnes na tom byli stejně jako tehdy a v mnoha případech i hůř? Prohnaní karieristé odhodili rudé knížky a vzápětí je vyměnili za ty, které nabízely nově ustavené strany s přílepkem v názvu „demokratická“. To je ta hlavní příčina, proč se věci ubírají tím nesprávným směrem.