Bezdomovci a metody řešení.

Kromě charity by se určitě našla i jiná řešení. I v Izraeli měli pro nemajetné přistěhovalce vstupní řešení: Osady s názvem KIBUC, kde se dobrovolně jejich obyvatelé starali o svou obživu. Po získání zkušeností je pak průběžně opouštěli a zařazovali se do místní populace.

Re: Bezdomovci a metody řešení.

Tento nápad se jeví velmi zajímavý. Zároveň by řešil i možnost zařazení do společnosti.

když byl autor dokonce i na Slovensku

tak by tady mohl hodit návrh řešení a máme to z krku

Za bolševika byli nepracující bezdomovci v kriminále,

protože splňovali podmínku § příživnictví.

Dnešní společnost se postupně stává normální a k tomu patří i lidské neštěstí nebo svobodné rozhodnutí "být volný jako ptactvo nebeské". Mnozí lidé se pro tento život rozhodli dobrovolně, nechtějí se přizpůsobit "konformnímu životu těch ubohých maloměšťáků", někdy žijí i ve sqotech a různých komunitách. V létě nemají mnoho problémů, dá se přespávat prakticky kdekoliv; tuhá zima některé zabije, ale je-li to jejich volba, není co řešit. Ti nedobrovolní bezdomovci vyhledávají někdy charitativní ubytovny, ale tam nesmí přijít opilí a to často bývá problém. Těžko se pomáhá někomu, kdo má jediný cíl a tím je dostatek alkoholu.

Zde zůstává velký prostor pro křesťanské církve; proto by měly být materiálně vyřešeny církevní restituce. Na polích i v lesích by se našlo dost práce a duchovní opora je nenahraditelná. Pokusy již tady byly, viz. třeba Emauzské domy, i charita si na sebe může vydělat.

Škoda jen, že sponzory zatím najde spíš fotbalový klub.

Nevim jak je tomu v CR, ale v USA jak se jednou

nekdo ocitne na ulici bez prostredku a stale adresy, tak jeto opravdu huste, protoze "ubytovny" jsou vetsinou preplnene, po 9.11 se nemohou moc zdrzovat na stejnem miste a priroda ruzna havet, (nejen ta lidska) je zde drsnejsi nezli v CR . Takoveho cloveka malokdo zamestna a vdobach pracovni krize ho nezamestna nikdo ! Potom je navrat z5 do normalniho zivota opravdu tezky !! Ovsem na druhe strane existuji i bezdomovci , kteri uz se do normalniho zivota zapojit nechteji a nedokazi, at uz je k tomu prinutil alkohol , drogy nebo jine problemy behem jejich bezdomovstvi .

Re: Nevim jak je tomu v CR, ale v USA jak se jednou

Ps. Ale odsuzovat je a hazet vsechny do jednoho pytle bych si netroufnul, protoze pri souhre okolnosti seto muze stat kdekomu a pokud nedostanou vcas pomocnou ruku, tak uz muze byt prone pozdejc navrat podmineny nejakym zamestnanim opravdu tezky ! Obvzlast pokud se to stane lidem kteri se dokazi zivit pouze manualni praci.

opatrovníci

Lidi kteří se umí o sebe postarat,se bezdomovcem nestanou,nebo ano ale ihned to řeší.Lidi kteří se neumí o sebe postarat ,jsou nesvéprávní ,tedy měla by jim být odebrána svéprávnost,pak by se nastoupil opatrovník,který by se o takového(nemocného) musel starat,Buď někdo z rodiny,nebo sociální ústavy.

Jak už zde napsali jiní,

vycházíte z nesprávného předpokladu, že nebýt vidět je totéž co nebýt vůbec.

A co dál? Základní otázka je, zda má většinová společnost právo/povinnost pomáhat lidem, kteří se nechtějí podrobit jejím pravidlům, a jakou formu by tato pomoc měla mít.

Komunisté v tom měli jasno - pomáhat  všem a každého přinutit plout s davem bez ohledu na jeho přání. Kočovní Cikáni zavření v panelácích, zákon, že každý musí pracovat, zavírání vzpurných jedinců do vězení... To je jeden životaschopný přístup, sice pomáhat všem, ale tvrdě vyžadovat alespoň jistou úroveň normovanosti.

Druhý životaschopný způsob je nepomáhat těm, kteří se sami nesnaží a tvrdě bránit jakýkoliv zásah do práv většiny Nechceš pracovat? Jdi se pást. Kradeš? Useknout ruku. Jde o systém vycházející z přesvědčení, že má jedinec právo na svůj život a má též právo rozhodnout o tom, jak s ním naloží.

V tomto systému je třeba se vypořádat s otázkou jedinců, kteří se o sebe objektivně nemohou postarat, nicméně je životaschopný.

Re: Jak už zde napsali jiní,

No a pak tu máme chcípáčka ve formě sociálního státu evropského typu, který by nejraději všem pomáhal a po nikom nic nechtěl. Každý má právo na to bydlet a jíst, ovšem nikdo nemá povinnost se snažit, aby na to byly prostředky.

Připočtěme k tomu fakt, že třeba v naší zemi o osudu deseti milionů lidí formálně rozhoduje 282 jedinců, které konkrétně si ale na těchto postech většina národa rozhodně nepřeje, a každá snaha o plošnou pomoc určitým znevýhodněným skupinám možná trochu pomůže těm, kterým má, ovšem bez pochyb dost prospěje různým parazitůmm naložme na to ještě armádu euroúředníků rozhodujících o věcech, které se jich netýkají už ani vzdáleně... A máme tu obrázek systému, o jehož životaschopnost se docela bojím.

A jak to souvisí s Vaší otázkou? No, tak, že nejde o to plošně vyřešit problém bezdomovců, neboť nejde o nerozlišitelnou masu, jde o jedince, každý má svůj příběh a přístup, dá se řešit třeba problém Martina z Holešovic, co sem tam maká na stavbách a je vidět, že se snaží.

Charita soukromých osob tu chybí.

Život v období 1948-1989 způsobil, že tu nebyli kapitalisté a rentiéři a i střední vrstva schudla. Nyní tu sice kapitalisté jsou, ale charita je prozatím spíše popelkou. Nejsou na ní zvyklí z éry komunistů.

Stačí jednou šlápnout vedle,

a je vymalováno. Když tě potom pustí z lochu, manželka má jiného, bydlet nemáš kde, protože ti to sebrali v exekuci, přespíš na nádraží a ukradnou ti doklady. Bez trvalého bydliště tě nikde nepřijmou do zaměstnání a navíc nemáš čistý tr. rejstřík. A je vymalováno. Může to potkat v životě každého z vás.

Řešení je snadné

Rozdat 100 000, lahví s Fridexem... V.Kroupa

Re: Řešení je snadné

My víme, že si dostal bucharem po palici. Tak nemusíš navrhovat chujoviny, kterým se směješ s kolegy v blázinci.

Co tím chce soudruh autor říci?

Re: Co tím chce soudruh autor říci?

ze za komancu to bylo super a ted jsme na lidi zli