17.11.2012 – demonstrace proti závisti a rozkrádání republiky.

A také by se dalo dodat, že proti modře zabarvenému fanatismu ne nepodobnému tomu hnědému ze čtyřicátých let 20. století. Musím vzdát hold odvážným a současně moudrým občanům, kteří se dnes shromáždili na Václavském náměstí v Praze, aby si připomněli, kde nechal tesař díru. Přes ni totiž za uplynulých 20 let odteklo z kapes naprosté většiny obyvatel této země obrovské množství majetku.

Stali se z nich dobrovolně žebráci a ani to většina z nich dosud neví. Pořád se ještě ukájejí hráčskou vášní, že by se mohli oni nebo jejich děti stát takovými českými Billy Gatesy. I když z husákovské éry si přece mohli pamatovat, že ve „SPORTCE“ bývá obvykle jen jeden výherce první ceny, který bere balík. Ta myšlenka však byla tak lákavá, že neodolali. Zvláště po akci „kupónová knížka“ se nechali přesvědčit, že bude lépe. Všichni se stanou akcionáři a dividendy se jen budou sypat. Velký patron této akce přesvědčoval občany: Musíme ten majetek rychle zprivatizovat, než se nám rozplyne pod rukama a na nějaká pravidla a zákony není čas. A dodával, že správný kapitalista je zdrojem bohatství i pro své zaměstnance. Nečeká nás žádná krize a Rakousko chytří Češi doženou do pěti let.
A kam se tedy poděl z větší části onen majetek státu? On se ztratil jen částečně vlivem nezkušenosti pečlivě vybraných manažerů v rámci privatizace. Zbytek  nyní vlastní úzká skupina podnikatelů, kteří by dnes v nejednom případě nebyli schopni vysvětlit, jak se k němu dopracovali.

Teprve nyní jsem pochopil, proč ti naši prarodiče tak dobrovolně po 2. světové válce podpořili ve volbách komunisty. Oni měli s našimi podnikateli a politiky s pravicovou orientací své zkušenosti ze závěru 1. republiky. Asi si pravděpodobně říkali: Zlatí komunisti. Nechápali, že chyba nebyla v názvu politické strany, ale spíše v konkrétních politicích, kteří v těchto politických stranách působili. Korupčník přece vstoupí třeba k fašistům, když to bude sypat a dostane se k tomu správnému korýtku.
I po listopadu 1989 to nebylo jiné. Korupčníci s vlivem v KSČ vyslali své děti, aby si šli pro ten majetek, který doslova ležel na ulici. Stát se ho prostřednictvím vlády zbavoval ve velkém. Hlavní patron privatizace přesvědčil občany, že je nutné rychle jednat, ale nesdělil jim, že ne každý má možnost přijít takto snadno a téměř zadarmo k majetku.

Po dvaceti letech jsme obecně o něco zkušenější a řada z nás i moudřejší. Alespoň o většině občanů se to dá říci. K volbám sice chodí ta menší část voličů, ale i ta větší nezůstane opominuta. Ta svou rezignací na svůj mandát dává právo rozhodnout té menšině, která i za ně vybírá politiky na všech úrovních.
Tedy demokracie asi vypadá jinak, ale zase to má jiné výhody. Až se občané při současné diskriminaci neparlamentních stran ve sdělovacích médiích nabaží tzv. pravicových stran a socdemáků, tak vědí, komu mohou dát své hlasy. I v r. 1948 to pochopili a téměř deklaratorně dali své hlasy kandidátce NF vedené KSČ. A představte si, že na to nebudou komunisté potřebovat téměř žádné peníze. To jim současné parlamentní strany mohou jen tiše závidět.
To byl můj poněkud jiný úhel pohledu na tuto protestní akci než ten od Petry Bostlové, který byl dnes také zveřejněn na blogu iDnes. Třeba to napomůže rozvoji demokracie na tomto portále.