Záškoláctví a zádomáctví aneb O čem se raději nemluví

Na vysvědčení některých žáků se možná objevila a nebo teprve objeví položka neomluvené hodiny. Řeknete tedy záškoláctví. Jenomže to není totéž, co je zádomáctví. Vysvětlím.

Záškolák je ten, kdo je za školou. Není ve vyučování, kde by právě být měl. Jenomže mnozí jsou někde mimo školu s plným vědomím a se souhlasem svých rodičů. Třeba si společně protáhli návštěvu lékaře o nějaký nákup, nebo žák musel doma pomoci s nějakou prací: třeba kopal řepu nebo hlídal mladšího sourozence. Činnosti chvályhodné, ale měl být přece jen ve škole. Učitel může něco tušit, ba může něco i zaslechnout, ale nakonec ty hodiny omluví. Často z čiré bezmoci.

Něco jiného ale je, když o žákově nepřítomnosti ve škole nevědí ani rodiče. Tedy když je žák za školou, ale zároveň i za domem. To je zádomáctví. Na první pohled jakoby stejný problém. Na druhý pohled ovšem problém úplně jiný. Jednou žák klame školu i rodiče, podruhé klame žák školu spolu s rodiči. Rodiče často ve škole žáka omluví v každém případě a tak zamaskují záškoláctví i zádomáctví. Někdy ve strachu z trestu pro dítě, někdy ze strachu z trestu pro sebe. Často z čiré bezmoci.

Dokázat záškoláctví je stejné jako polapit lochnesku. Obrovská snaha, ale žádný výsledek. Jen bezmocně sledujete temnou hladinu. A pod ní jako byste zahlédli něco temného...