Právo na obavy není xenofobie

Už dříve jsem tu zmínil, že na webu EDUinu se před časem objevil článek Uprchlíci ve škole. Autor David Yilma v něm mj. upozorňuje na skautskou metodickou příručku Téma uprchlictví na táboře. Tak jsem si ji otevřel...

V metodice je shromážděno několik aktivit pro děti na táborech. Je samozřejmě chvályhodné, že autoři bystře reagují na aktuální, a dokonce velmi palčivé téma uprchlíků a uprchlictví. Konečně i na letních táborech je možné se věnovat také závažnějším věcem, než jenom lovu bobříků a bojovkám se šiškami. Ale zase tu vězí jeden háček. Pojďme si projít jednotlivé aktivity a jejich cíle. Jednu věc jsem hledal marně.

Vezmi mne na druhou stranu, aktivita, v níž jsou účastníci stavěni do role uprchlíků; Abdin z Červené Lhoty, účastníci se seznámí se situací konkrétního dětského uprchlíka; Lovec draků, účastníci se vcítí do pocitů a obav uprchlíka, Uprchlíkem ve vlastní zemi, účastníci se vžijí do situace lidí, kteří byli nuceni opustit svůj domov; Jaké je to být uprchlíkem, účastníci se ocitnou v kůži uprchlíků.

Všimli jste si? Úplně chybí téma domorodce. Jak se asi cítí domorodec, když se setká s uprchlíkem? Myslíte, že takový domorodec nemá právo na obavy a strach? Jsou snad tak nepochopitelné dokonce i pocity ohrožení? Na tohle vše se nějak zapomíná. Přeji autorům takových metodik odvahu k doplnění. Bylo by totiž dobré připomínat nejenom složitou situaci uprchlíků, ale také složitou situaci nás – domorodců.