Na čem stojí české školství?

Jedním ze základních pilířů českého školství jsou školení. Sotva se pod okny něco nového šustne, zásadním řešením je vyslat učitele na školení. Vystavený certifikát je pak ozdobou učitelského portfolia.

Kdysi dávno se objevili učitelé-lektoři, kteří přinášeli svoje zajímavé zkušenosti. S kritickým myšlením, osobnostní a sociální výchovou, projekty. Jenomže pak se tito školitelé proměnili na lektory-profesionály a školení rychle zplaněla. To už nebyly osobní zkušenosti, ale školení na klíč, na objednávku. Na kšeft.

Tento školící průmysl popohnaly především peníze evropských fondů. Erbovní součástí kdejakého projektu se stala právě školení. Teď kupříkladu probíhá projekt hodina tělocviku navíc. Člověk by si myslel, že to kvalifikovaný a zkušený tělocvikář zvládne. Kdepak! Bez pořádného přeškolení se ani toto neobejde.

Kdysi dávno patřilo k pilířům českého školství také schůzování. Ještě si pamatuji na ideové pondělky. Člověk by si myslel, že jsme to odcinkali. Kdepak! Slovutná Česká školní inspekce nebyla spokojena s tím, že se naše předmětová komise sešla pouze dvakrát. Tož od tohoto roku se bude schůzovat třikrát.

A na úřadu podle skal, čacký inspektor zatleskal.