Britské listy daleko za hranicemi vkusu

Kdekdo se mi už divil, že Britské listy vůbec čtu, zejména dryáčnické štváče Čulíka a Kartouse. No, udělal jsem zase tu chybu a přečetl si to o trenýrkách a plíně na Hradě.

Slovník, který Kartous ve svém urážlivém textu – a Kartous se k tomu, že jde o text záměrně urážlivý v závěru dokonce hrdě hlásí – tedy ten slovník jen usvědčuje autora z hlupáctví povýšeného intelektuála, který si hraje na myslitele, jenž svým ostrovtipem převyšuje ostatní. Chybí mu nadhled, nedospěl k moudrosti, nedokáže být vtipný, tak mu nezbývá než jen hulvátsky urážet.   

Kdyby jiní recesisté vyvěsili na Hradě trenýrky (nebo krátké kalhoty) jinému prezidentovi – to by byl řev! Skoro bych řekl, že Kartous patří do jistého klubu pseudodemokratů, kteří nikdy skutečně neunesli volební porážku svého kandidáta. To je kruté svědectví přímé volby prezidenta. Troufal by si Kartous o něm říci, že je to fyzicky zdecimovaný člověk? Kdo tedy má celoživotní mindrák?

Udělá-li prezident chybu, musí se to dozvědět. Bez obalu. Postavení prezidenta nevyjímá z neustálé kritické pozornosti. Vlastně naopak. Ale je proto nutné hrubě urážet a chodit pro slova zrovna do žumpy? Kartous sází na své vděčné auditorium a zjevně zatoužil po chrochtavém souznění jemu podobných a já mu přeji tu chvilku vlhké slávy, ve které mu jistě bude dobrá plína. Pro seniory.