Emrichu, jen k těm psům, dnes mi sousedů lovecký pes, kousl do předloktí když jsem ho chtěl pohladit. Jen naštvaný na celý svět, že je neustále u těch vesničanů zavřený doma, a já to odnesl. Prvně v životě jsem byl psem kousnut, když jsem ho chtěl pohladit. Pejsky mám rád. Ostatní pejskové v okolí mají rádi i mě, dostávají pamlsky, laškuji s nimi, ale tenhle mě asi považoval za vetřelce na dvorku sousedů. Znám ho jen jako štěně, bývá zavřený mimo dvorek. Jak se tu najednou objevil je mi záhadou. Asi utekl z vězení a já mu přišel do rány.Nejen ty máš kontakty se psem. Palec je za babičku...

Zdravím, Horste Antone, to já jsem už byl kousnut nebo téměř kousnut několikrát. Jednou mě třeba zachránilo jen to, že jsem v zadní kapse tepláků měl kapesník. Ale na vině nejsou ani tak psi jako jejich majitelé. A je to vždycky stejné: "On je hodnej, chce si jenom hrát, nic vám neudělá." Kolikrát jsem už tu větu slyšel, ale stejně jí radši nikdy nevěřím.