Umírá letos méně lidí než dříve?

Poté, nás média informovala, že za první pololetí letošního roku zemřelo méně lidí než loni nebo předloni, jsem se často setkával s názorem, že je to důkaz, že od koronaviru nám žádné nebezpečí nehrozí.

Umírají přece jen lidé, kteří by dříve nebo později umřeli stejně, a je jedno, jestli na covid, s covidem, nebo bez něj, naznačovaly ty hlasy.

Uklidňovat se tímto meziročním srovnáváním je ale velmi zjednodušující. Když se například podíváme jen nepatrně dále do minulosti, zjistíme, že v letech 2011 až 2014 u nás zemřelo podstatně méně lidí než posledních dvou letech. Do hry totiž vedle epidemiologické situace vstupuje více faktorů, které počet úmrtí ovlivňují.

Logickým důsledkem prodlužující se doby dožití je přirozeně nižší počet úmrtí v daném roce ve srovnání s minulými. To ovšem platí pouze za předpokladu, že se v minulosti meziročně neměnil počet narozených a že nedošlo k nějaké události ovlivňující věkovou skladbu populace, například válce nebo hromadné migraci. Platí tu stejný princip jako při závodech s intervalovým startem.

Vyběhne-li skupina běžců současně na trať, postupně se podle výkonosti rozdělí podle výkonnosti a do cíle dobíhají rozděleni podle principů statistiky – vznikne více nebo méně deformovaná Gaussova křivka, na jejímž začátku je pár nejrychlejších, pak postupně množství dobíhajících houstne a ke konci zase pole dobíhajících řídne.

Pokud ale startér pouští na trať závodníky intervalově - po skupinách, mnozí z těch, kteří vyrazili na trať později, dorazí do cíle dříve než jejich pomalejší kolegové z minulých vln, přičemž při dostatečně dlouhém trvání závodu se hustota dobíhajících prakticky vyrovná, protože vrcholy Gaussovy křivky na sebe budou časově navazovat. Pokles počtu dobíhajících z jedné vlny bude kompenzován rostoucím počtem závodníků další vlny.

Dojde-li však k omezení nebo navýšení počtu závodníků vybíhajících na trať v určité vlně, s jistou prodlevou danou rychlostí blízkou výkonnostně nejpočetnější skupině se to viditelně projeví i v cíli.

Z úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu vyplývá, že mezi lety 2015 až2019 se průměrný věk té nejpočetnější skupiny, „dobíhající do cíle“ postupně mírně zvyšoval od 83 až 85 let v roce 2015 do 86 až 88 let dosažených v roce 2019. Údaje za rok 2020 ČSÚ pochopitelně dosud nezveřejnil.

Píšu-li o nejpočetnější skupině, nejedná se o průměrný věk dožití dosažený v daném roce. Ten je ovlivněn ještě tvarem křivky před tímto maximem a po něm. Je to však poměrně úzké věkové rozmezí, ve kterém najdeme přes deset procent všech úmrtí daného roku, a proto nejcitlivěji zachycuje změny. Jen pro informaci: před sto lety, v roce 1920 byla ta nejpočetněji umírající věková skupina ještě užší – jediný rok, a přitom zahrnovala 23,5 % všech úmrtí. Byly to však děti do jednoho roku, kterých tehdy zemřelo 41 439.

rok	celkem	ženy	muži
2015
2016
2017
2018
2019

Za předpokladu, že v prvních měsících letošního roku nedošlo k nějaké změně v očekávané době dožití, (což je vzhledem k malému počtu úmrtí evidovaných v souvislosti s koronavirem nepravděpodobné), dalo se v letošním roce očekávat, že tou nejpočetnější skupinou „dobíhající do cíle“ budou lidé narození před 87 lety, to je v roce 1933. Počty narozených v době kolem tohoto roku podle údajů ČSÚ jsou v tabulce:

Z tabulky je zcela zřejmé, že v roce 1933 došlo k podstatnému snížení počtu narozených oproti roku předchozímu, i když klesající trend je viditelný už od roku 1930 a trval až do roku 1937. Tomu by měl odpovídat i klesající počet úmrtí v letošním roce. Ten se skutečně dostavil, ale bohužel jenom v prvních jedenácti týdnech letošního roku.

Následující tabulka uvádí počet úmrtí podle týdnů v roce 2020. Až do poloviny března byl počet zemřelých lepší než průměr za roky 2015 až 2019, a to o více než tisíc osob. Vyšší počty zemřelých v následujících týdnech byly stále ještě „schovány“ při pohledu na kumulovaný počet úmrtí. V průběhu dubna až července se střídaly lepší a horší týdny, přičemž však kumulovaný počet zemřelých se začal přibližovat průměru let 2015 až 2019 a od třicátého druhého týdne jej překonal. Po třicátém pátém týdnu už je zemřelých o tři stovky více než je průměr let 2015 až 2019. A s ohledem na současný stav a počty umírajících není pravděpodobné, že dojde ke změně k lepšímu. Přitom tento nepříznivý trend byl zřejmý už po celé druhé čtvrtletí.

Hledal jsem přirozené vysvětlení nižšího počtu úmrtí v první polovině letošního roku, nekalkulující s nesmyslnou představou, že koronavirus potlačil všechny ostatní původce nemocí a sám moc škody nenapáchá, ale reálný život byl rychlejší. Příčinu vyššího počtu úmrtí v letošním roce hledat netřeba.