Svérázné podnikání aneb Pecunia non olet

9. září roku 1998 jsem zdolal Mont Blanc. Měl jsem mimořádné štěstí, protože ten den se nás na vrcholu sešlo pouhých sedmnáct, z toho devět Čechů a osm Poláků.
Být to o století dříve, byl by to počet neuvěřitelně vysoký, ale koncem minulého století se i díky novým materiálům a přesným předpovědím počasí stal výstup na Mont Blanc téměř rodinným výletem.
To, že z výpravy čítající včetně průvodců přes čtyřicet účastníků dosáhlo po třídenním putování cíle jen devět z nás, bylo dáno počasím. Na noc před plánovaným výstupem na vrchol hlásili francouzští meteorologové sněhovou bouři s několikadecimetrovou nadílkou sněhu. Nejenže spát ve stanu v nadmořské výšce okolo čtyř tisíc metrů ve sněhové bouři není úplně komfortní záležitost, ale čerstvě napadaný sníh je zrádný, protože skryje nepříliš široké, ale zato hluboké trhliny, které se v ledovci pokrývajícím horu vyskytují.
Naši průvodci tu předpověď počasí znali. Cílem bylo dostat se před začátkem bouře na plošinu, kde jsme plánovali přespat ve stanech a brzy ráno se vydat na vrchol, abychom na něm zažili východ slunce.
Sněhová bouře udeřila naštěstí až po tom, co jsme postavili stany. Hromy, blesky, vítr a hustý sníh nás zahnaly do nich, ale ještě jsme si stačili říct, že výstup se odkládá a konečné rozhodnutí, zda se vůbec uskuteční, bude záležet na počasí.
Ráno nás přivítala jasná obloha a asi čtvrt metru čerstvého sněhu. Naši průvodci to vyhodnotili jako příliš nebezpečné pro výstup. Náš pobyt na hoře byl však časově omezen a čekat další den bylo vyloučeno. V Chamonix na nás čekal autobus s přesně naplánovaným odjezdem. Větší část naší výpravy se rozhodla pro návrat, sedm z nás se dohodlo se dvěma průvodci, že zkusíme postupovat výš, až kam to bude bezpečné.
Než jsme stačili vykročit, kolem našeho tábora doslova proběhla skupina Poláků, kteří měli stejné úmysly jako my a nepochybně byli i v podobné časové tísni. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme v jejich stopách. Poláci použili zvláštní metodu výstupu. Vždy několik desítek metrů běželi, pochopitelně v zástupu a spojení horolezeckým lanem, a pak pár minut odpočívali. My jsme zvolili rovnoměrné tempo, takže jsme byli ve stálém kontaktu a na vrchol jsme se dostali prakticky souběžně.
I když značná část cesty na vrchol Mont Blancu vede po hřebeni připomínajícím střechu gotické katedrály, samotný vrchol, přesněji řečeno ledovec, který jej pokrývá, je oblejší než Říp, a tak na něm bylo dost místa pro všechny. Namísto tradičního pozorování východu slunce jsme se za odměnu za náš výstup kochali pohledem na jeho západ, což bylo neméně působivé, a pak se vydali na cestu zpět.
Při návratu nás samozřejmě zastihla tma. Vysoko nad hlavou nám zářilo hvězdné nebe a hluboko pod námi jsme viděli světla Chamonix. V pořádku jsme dorazili do tábora a ulehli k spánku. Další den nás čekala cesta zpátky do Chamonix.
Po pár hodinách sestupu jsme narazili na dav lidí ženoucí se tam, odkud my jsme se vraceli. Při pohledu na ty davy jsem byl moc rád, že náš výstup se odehrál v mnohem komornější atmosféře. Nemohl jsem si nevšimnout, že některé skupinky "dobyvatelů" se hnaly vpřed jako o život, přestože mnozí z jejich členů sotva pletli nohama. Naši průvodci nám to vysvětlili tak, že někteří místní průvodci ve snaze vydělat ženou své klienty na hranici jejich možností, aby to vzdali ještě před vrcholem a oni si po sestupu mohli rychle najít další skupinku nešťastníků. Sezóna výstupů je přece poměrně krátká a vyšší výdělek se hodí pro přežití zbytku roku.
Tyto dávné zážitky mi připomněla zpráva na Echo24.cz, ze 2. dubna, podle které Šerpové ze stejného důvodu sáhli k mnohem drsnějším metodám. Pokrok nezastavíš, a tak jsou pro některé horské vůdce peníze jejich obětí z řad horolezců toužících stanout na nejvyšším vrcholu Země příliš malým soustem a metodu vylepšili. Vytvořili prosperující byznys, na kterém se podle zpráv podílely také vrtulníkové společnosti, místní nemocnice a další organizace, protože průvodci předstírali potřebu nouzových evakuací vrtulníkem a další péči.
Průvodci přidávali zahraničním horolezcům do jídla prášek do pečiva, aby napodobili běžné příznaky akutní horské nemoci. Tu vyvolává nedostatek kyslíku a projevuje se slabostí, malátností, nechutenstvím nebo zvracením.
Pak volali záchranáře, kteří postiženým dali tablety léku určeného k léčbě a prevenci této nemoci a prováděli záchranné operace, aby oklamali pojišťovny.
Tito svérázní podnikatelé podle nepálských vyšetřovatelů poškodili 4782 horolezců a přišli si tak na 20 milionů dolarů.
Nepálské úřady před třemi týdny obvinily 32 Šerpů, kteří tyto podvody prováděli v letech 2022 až 2025, přičemž první zátah, který však zjevně podvodníky neodradil, přišel už v roce 2018.
Lidé odedávna touží po nevšedních zážitcích a jiní lidé se plněním jejich snů živí. Pokud se vše odehrává v této rovině, je všechno v pořádku, i když je pravda, že z dříve výjimečných záležitostí se postupně stávají banality.
Ale právě masově provozované "banality" jsou pro řadu podnikavců tou nejlepší příležitostí, jak oholit naivní důvěřivce. Peníze přece nesmrdí.