Rozevírající se nůžky odstřihují ty nejslabší

Na klesající tržby reagují obchodní řetězce k hledání nových cest, jak si udržet současné zákazníky nebo přilákat další. Už před pár lety některé z nich začaly nabízet věrnostní karty, dnes už je zavedly asi úplně všechny. A všechny se snaží nabídnout zákazníkům při jejich používání nějaké výhody.

Někdy je to sleva na některé zboží, jindy stírací los s výhrou v podobě slevy na jedno balení nějaké potraviny nebo nabídka jednoho přiměřeně drahého výrobku při dosažení určité útraty v průběhu kalendářního měsíce. Jeden řetězec už dospěl dokonce tak daleko, že má v podstatě dvojí ceny na téměř všechno potravinářské zboží ve své nabídce. Jedny ceny pro šťastné členy klubu, druhé, zpravidla o dvacet až třicet procent vyšší, pro ty ostatní. Ale žádná sleva není zadarmo, a právě v tom je kámen úrazu.

Zrovna jsem si skládal do batohu svůj nákup, když jsem od pokladny, kterou jsem právě opustil, zaslechl stařecký hlas:

"To ale není spravedlivé, jak já k tomu přijdu?"

Platící muž se od pokladní právě dověděl, že slevu by mohl dostat, kdyby měl v mobilu příslušnou aplikaci. Jenže on nemá nejen aplikaci, ale dokonce ani chytrý mobilní telefon, do kterého by si ji musel nahrát. A chytrý telefon stojí pár tisíc korun. Než se těmi slevami zaplatí, vetchý stařík už s velkou pravděpodobností nakupovat nebude. Na tom se kupodivu s paní pokladní shodli. Jenže schůdné řešení pro něj neměla.

Předpokládám, že lidí, kteří si z finančních důvodů nemohou pořídit chytrý mobil, je asi víc. A asi nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že všechny ty slevy pro členy klubu si obchodní řetězce mohou dovolit jen proto, že ty ostatní ceny "lehce" přizvednou.

A nic na tom nezmění skutečnost, že ten stařík si svůj nákup odnesl do zaparkovaného auta, zatímco já jsem ten svůj, odhadem třikrát těžší, nesl domů v batohu a taškách pěšky.