Praha trochu jinak

Do Prahy jsem přijel z malé vesnice ve slezském pohraničí studovat chemii. Když pominu tehdy povinnou jednoroční základní vojenskou službu, od té doby jsem ji neopustil na dobu delší než maximálně několik týdnů v době prázdnin nebo později dovolených či služebních cest.

Za pár týdnu to už bude padesát let, a možná proto, že jsem vždy bydlel na okraji Prahy, a to na adresách, které vesměs k vesnici odkazují nebo je rodilí Pražáci za vesnice považují, Modřany, Řepy, Stodůlky, Řeporyje, ten vesničan hluboko ve mně zůstal.

A tak chodím po Praze a více než ruchu velkoměsta si všímám klidných zákoutí, které na mých toulkách skýtají nejen hezké výhledy, ale často i příjemné osvěžení či přímo svačinu. A tady je výběr obrázků z míst, kterými se rád toulám:

Rybník s vodotrysky. V horkých letních dnech přikrmují rybáři kapry ve Stodůleckém rybníku kyslíkem. Zpovzdálí je možno to pozorovat z věže kostela sv. Jakuba Staršího, který stojí nedaleko pramenů Prokopského potoka. Pohled zblízka:

Pokud byste hledali kostel sv. Prokopa, ten je asi o dva kilometry dále, na opačné straně Centrálního parku:

V tomto kostele můžete v době vánoční vidět jediný pohyblivý betlém na světě s funkčním, tj. jezdícím a svítícím metrem:

(Souprava metra je v průhledném tubusu pod žlutým domem, svatá rodina je v modelu kostela s vyřízlou stěnou.)

V centrálním parku jsou rybníky dva. Ten níže položený se jmenuje Nepomucký a leží, pravděpodobně také jako jediný na světě, pod tratí metra, jehož spodní část tubusu vidíte v levém horním rohu obrázku:

Nad Nepomuckým rybníkem se tyčí kopec „Maču Pikču“. Neobývají jej však Inkové, ale v současné době jej spásají kozy a ovce. Praha 13 tak šetří pohonné hmoty i lidské síly na sekání trávy a přispívá k zachování biodiverzity.

V Praze se však nevyskytuje jen domestikovaná zvířena. Na svých cestách potkávám i zajíce:

Muže v pozadí si nevšímejte. Připravuje se na běhání po tartanovém okruhu, na kterém občas pobíhám taky.

O tom malém vrabčákovi jsem pochyboval, že je v pořádku, ale jen do doby, než zamával křídly a odlétl. Jeho letu ještě chyběla jistota, ale to se rychle doučí.

Motýl poté, co jej přestalo bavit pózování, odletěl s podstatně větší jistotou.

Před pár lety jsem v Praze pozoroval první kavky. Teď už se tu zabydlely natolik, že je potkávám na každém kroku.

Svébytným prvkem jsou pražské zdi. Ta Berlínská kdysi dělila, tyhle v průběhu roku mění barvy i tvary a zdobí.

Abstraktní umění v městské hromadné dopravě? Proč ne?

Ani bytová výstavba už dnes neznamená uniformní krabice. Antoni Gaudí to sice ještě tak úplně není, ale lidojem připomínající stodolu taky ne.

Nežádoucím projevům vandalského grafitti se dá předejít.

Plody tisu nejen zdobí, ale jsou i chutné. Jen je třeba dávat pozor, abyste nerozkousli a nespolkli pecku. Ta je ale u zralých plodů dostatečně tvrdá. Plody tisu jsou tak zcela jistě bezpečnější než japonská ryba fugu.

Každá mince má dvě strany, a tak i život v Praze má svá negativa. Tato ubytovna skýtá sice to nejlevnější ubytování v Praze a je z ní opravdu blízko na stanici metra, ale s klidným srdcem ji doporučit nemohu.

A nešvarem je i bezohledné parkování na chodnících, navíc v bezprostřední blízkosti dětských hřišť.

Nejen dny, ale i noci v Praze mohou být hektické. A tak můžete v deštivém ránu narazit na osamělou botu, která vyvolává otázky. Proběhla tu Popelka? Zbavila se příliš těsné boty? Ale kam dala tu druhou? Přišla o tu jednu dobrovolně?

Zatím pátrám. Třeba časem odhalím pravdu...