Plevel na úrodném poli

Co Čech, to muzikant, říkalo se kdysi. Nevím, jestli to platí ještě dnes, ale vím, že při každé pořádné sešlosti se dříve nebo později začne zpívat a v repertoáru se objeví i lidové písničky.

Snad každý jich aspoň několik zná nazpaměť. Melodie jsou většinou jednoduché a snadno zapamatovatelné, takže přidat se může každý, kdo si věří, že případný nepřesný tón nebo jiné slovo se ztratí ve sborovém zpěvu. Dobře to vědí zejména sboristé v divadlech, kteří občas místo originálního textu příslušné árie zpívají úplně jiná, zpravidla nepublikovatelná slova.

Jenže v některých případech je záměna celých částí textu přímo žádoucí a text tím může jenom získat, protože leckterý je plevelem na úrodném poli lidové písně a nesnese kritický pohled bez ztráty kytičky.

Třeba v takové písni Marjánko, Marjánko autor na výtku paňmámy, že nemá „peníze, pole žádný“ reaguje slovy: „že nemám nic? Vždyť já jsem bohatý desetkrát víc!“

Chlapec zřejmě nenavštěvoval školu, nebo prospal hodiny počtů. Nebo je přesvědčen, že v tom nemá jasno paňmáma a snaží se ji opít rohlíkem slovy: „Já mám dvě poctivý, zdravý ruce a vaší Marjánky dobrý srdce.“

Jeho ruce teď ponechám stranou, ale jak je to s tím srdcem? Slova „Já bych ti šáteček zavázala, jen kdyby paňmáma nebránila,“ lehce naznačují něco jiného. Všichni víme, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Vrcholem je ovšem začátek oné sloky. Chasník zjevně prospal hodiny počtů a neví, že desetkrát nic je stále nic, nebo si myslí, že paňmámu opije rohlíkem.

Stejně podivně působí slova jiné písně. „Žádnej neví co sou Domažlice, žádnej neví co je to Taus.“ Můžeme se sice domnívat, že tato část písně vychází ze snad i pochopitelného přesvědčení autora, že malé město na pomezí Čech a Bavorska nemusí opravdu znát každý, ale je tu i možnost, že je to důsledek ambice autora prorazit globálně, protože Čechům toto městečko rozhodně neznámé není.

Jenže k tomu, aby prorazil na světovou scénu, by autor nesměl tak brutálně podceňovat posluchače, jak je vidět z další sloky: „Žádnej neví co je to železo, žádnej neví co je kroužek.“

To už autor zjevně přehnal a jeho vysvětlení: „Kroužek je železo, má zlatá Terezo.“ tomu nasadilo korunu. Jsou snad všechny kroužky železné? Nebo se z železa nevyrábí nic jiného než kroužky? Komu vlastně chce autor tuto písničku zpívat?

A stejně problematická jsou slova oblíbené Studentské halenky:

„Nežel holka nežel, že jsem s tebou ležel. Já ležel na seně, ožralej jak štěně, já o tom nevěděl.“

Tak nevím, jestli má děvče uklidnit skutečnost, že přišla o panenství a možná i k útěžku s opilým nezodpovědným individuem, nebo má uvěřit tomu, že k ničemu nedošlo v důsledku značné opilosti. Ta druhá varianta ovšem přichází v úvahu pouze za předpokladu, že stupeň opilosti byl u obou protagonistů přibližně stejný a ani jeden si nic z inkriminované situace nepamatuje.

S tím je ale poněkud v rozporu hned další sloka písně:

„Já za to nemohu, dalas přes mě nohu. Dalas přes mě obě, už jme byli v sobě, díky pánu bohu.“

Chlapec se zjevně není schopen se ctí vyrovnat se skutečností. Na jednu stranu hledá výmluvy a svádí vše na jiné, na druhou ale děkuje pánu bohu. Za co? Že k něčemu přece jen došlo, nebo že si začala ona dívka a on je z obliga? Byl snad autor vizionář a očekával již tehdy něco jako je dnešní MeToo?

Aby bylo jasno, závěrem přidávám jednu předělávku lidové písně na limerick:

A já su synek z Valmezu,

na cizí ženu nevlezu.

Neber však vážně moje slova,

když na to přijde, tak se chovám

jak utržený z řetězu.