Někdo tu udělal chybu

Je krásný slunečný den. Mírný vítr sice trochu snižuje pocitovou teplotu v už tak dost chladném dnu, ale co lepšího bych si mohl v polovině února přát.

Stojím na zastávce a při čekání na autobus se kochám pohledem na Prahu, kterou ten svěží vítr rozjasnil. Po chodníku přichází žena s asi dvanáctiletým chlapcem a o něčem se baví. Asi matka se synem, napadne mě.

“To už na tom byl hodně špatně, řídila jsem já,“ slyším ženu a chlapec se jí ptá: „Ty máš řidičák, babi?“

Tak jsem se v těch rodinných vztazích spletl, ale v tomhle počasí, kdy jsou všichni nabalení do více vrstev oblečení, mě to nijak nepřekvapuje. Další slova rozhovoru však už zanikají v hluku přijíždějícího autobusu. Nastupuji do něj nejen já, ale i tato dvojice. A hned za dveřmi mě chlapec hbitě předběhne a obsadí poslední volné místo, na dvojsedadle naproti dveřím.

Starší dáma sedící vedle se na chlapce obrátí: „Nepustíš sednout toho pána?“

„Ale ne, ten mladý muž spěchal, aby zachránil to místo pro svou maminku,“ záměrně se spletu, abych neprozradil, že jsem, ač nezáměrně, slyšel předchozí hovor té dvojice.

„Nechte toho chlapce na pokoji a starejte se o sebe. Kdo vám dal právo ho vychovávat?“ ozve se za mnou.

Nevím sice, jestli ta slova jsou určena přímo mně, ale nedá mi to: „Tak on nespěchal proto, aby to místo uhájil pro vás?“

„Tak stará, abych musela sedět, ještě nejsem. A vy jste měl být rychlejší, když si chcete sednout. On je unavený ze školy.“

„To není otázka věku, ale úcty, paní. Já si sednout nechci, ale vy byste mohla. Copak oni dnes měli ve škole celodenní pěší výlet?“

„Co je vám do toho, co měli ve škole? My ho vychováváme tak, aby znal svoje práva a nedal si je brát.“

„Tím, že za něj mluvíte, ho hájit svoje práva nenaučíte. A možná by stálo za to, vysvětlit mu, že s právy jsou spojené i povinnosti. A taky mu někdy vysvětlit, co je to galantnost.“

„Nechte si své rady. Nikdo o ně nestojí.“

Se slovy: „A to máte pravdu,“ jsem se posunul dále od toho místa, ale stejně jsem nenápadně sledoval, jestli si ti dva přece jen nevymění pozice. Nestalo se tak do doby, než jsem na asi sedmé stanici vystoupil. A chlapec celou tu dobu seděl bez zájmu, jako by se ho celá záležitost vůbec netýkala.

Tak nevím, ale mám dojem, že tady někdo udělal chybu...