Mozek a dějiny

Krátká a poněkud nekorektní úvaha o vývoji lidského mozku a o jeho vlivu na jednání člověka v dějinách.

Na velký mozek v poměru k celému tělu, který nás odlišuje od všech ostatních živočichů, jsme hrdí a považujeme ho za velkou výhodu. Naši příbuzní lidoopi jej mají podstatně menší a dáváme jim to patřičně sežrat i v průpovídkách typu „vrať se na stromy“, kterými sice zpravidla častujeme sebe, přesněji řečeno naše názorové odpůrce, ale je jasné, co tím míníme.

Naskýtají se dvě otázky:

1. Co růst poměrné velikosti našeho mozku způsobilo?

2. Je tento poměr příčinou, nebo důsledkem odlišnosti člověka od všech ostatních živočichů?

První otázka má dvě možné odpovědi nebo i jejich kombinaci. Ta první zní, že člověk začal jíst ve větším měřítku maso, čímž získal energii potřebnou k rozvoji mozku, ta druhá přikládá význam skutečnosti, že člověk začal používat oheň k úpravě potravy, čímž podstatně zkrátil čas jejího žvýkání a trávení a dokázal tak z potravin získat více energie. Vzhledem k tomu, že se tyto teorie vzájemně nevylučují, je možná i jejich kombinace. Jestli člověk nejdřív začal jíst maso a časem přešel z tatarského na více nebo méně propečený biftek nebo zkusil, jestli mu maso po tepelné úpravě, která se mu osvědčila u jiných potravin, přece jen nezachutná, je vcelku jedno.

V každém případě platí, že dnešní lidé spotřebují na výživu mozku téměř čtvrtinu energie získané z potravy, přičemž váha mozku činí přibližně 1 500 gramů u mužů a 1 300 gramů u žen, to je zhruba dvě procenta hmotnosti. (Pozor, velikost mozku není přímo úměrná jeho výkonu.) Pro srovnání - mozek primátů spotřebovává osm až deset procent energetických zdrojů, jiní savci svému mozku dávají jenom tři až pět procent nashromážděné energie.

Hledání odpovědi na druhou otázku připomíná pátrání, zda bylo dřív vejce nebo slepice. Na jednu stranu se zdá, že tu musel být nějaký důvod přestat se bát ohně a změnit složení potravy, a ten mohl být právě ve velikosti nebo stavbě mozku, na straně druhé dostatek energie mozku prokazatelně prospívá a mohl tedy podpořit tu anomálii, která se nahodile objevila - větší mozek.

A to dokonce tak, že antropolog William Leonard z Northwestern University tvrdí, že právě náš věčně hladový mozek je tou základní příčinou, která stojí za dnešní celosvětově rozšířenou obezitou.

Ale to jsme to možná vzali příliš hopem. Podívejme se na to postupně, tak, jak šel vývoj.

Mozek je šikovný nástroj všestranně užitečný v komunikaci, ale umožňuje nám i lhát, podvádět a manipulovat dle potřeby. A protože základní potřebou myslícího mozku je pohodlí a jistota, manipuluje své okolí tak, aby měl svoje potřeby co nejlépe zajištěny. Pohodlí a jistota, to je jeho heslo a dělá všechno pro to, aby si je zajistil.

Lidé proto museli na rozdíl od jiných primátů vyhledávat potraviny hodně bohaté na energii a výživné látky, aby mozek byl ve svých potřebách uspokojen. Ačkoliv naši nejbližší příbuzní šimpanzi, gorily a orangutani jedí převážně ovoce a listy, my vyhledáváme maso a další vysoce energetické potraviny.

Větší nároky na potraviny vedou ke zvětšování prohledávaného území. Naši předci museli aktivně pátrat po obživě a k tomu museli mít značné energetické rezervy, mnohem větší, než ostatní lidoopi. Odhaduje se, že lovci-sběrači denně urazili v průměru asi 13 kilometrů.

Mozek tak časem přesvědčil člověka, že sběr a lov jsou namáhavým druhem podnikání s velmi nejistým výsledkem a nahradil je zemědělstvím. Při něm se dá potrava chovat nebo pěstovat na místě, takže výdej energie potřebný na zajištění potravy se zmenšil a výsledek byl o něco jistější, i když to bylo za cenu ztráty části svobody. Člověk se připoutal k místu a poprvé mohl kromě života ztratit i něco jiného - zúrodněnou půdu a svoje pevné obydlí.

Ale ani s tím se mozek nespokojil. V další fázi člověka přesvědčil, aby začal tu dřinu alespoň zčásti přenechávat zvířatům, která tak už nesloužila jenom jako potrava, ale i jako pracovní síla. Posléze mu i to bylo málo a začal vymýšlet stroje, kterými by nahradil zvířata - o ty je třeba se starat, což taky spotřebovává energii a čas, zatímco stroj je možno po vykonání potřebné práce odstavit. A dnes už jsme dospěli do stádia, kdy práci stále více přebírají roboti.

Velký problém však vidím v tom, že dnešní životní styl a všechny vynálezy a vychytávky s ním související usnadnily náš život a snížily energii potřebnou na provoz našeho těla, zatímco mozek ve snaze zajistit si dostatek zdrojů nějak „zapomněl“ informovat tělo, že energetický příjem je třeba snížit nebo nedostatek pohybu nutného k zajištění obživy nahradit pohybem jiným. Svět tak čelí pandemii obezity, což vedle tloušťky vede i k řadě dalších vážných chronických neduhů moderní doby, jako je cukrovka nebo kardiovaskulární nemoci.

Je to důsledek toho, že lidský mozek při vší té snaze o pohodlný život s jistotami nestačí na komplexní řešení problémů, které většinou sám vyvolal. Vyčlenil se z přírodních procesů nejen změnou stravovacích zvyklostí, ale i tím, že jeho působení na přírodu je často katastrofální právě proto, že většina zásahů vychází z nedostatečných znalostí souvislostí.

Každý živočich i rostlina naprosto přirozeně narušují ekologickou rovnováhu už samotnou svou existencí, ale tato dynamická rovnováha byla udržována miliardy let, protože současné působení různých sil se vzájemně kompenzovalo. Člověk ji svým nezodpovědným používáním mozku narušil a v tomto jednání stále pokračuje tím, že špatně řeší problémy, které by nikdy nenastaly, kdyby je sám nevyvolal.

Dinosauři měli dva mozky, jejichž celková váha však byla proti jejich tělu zanedbatelná. Přesto naší Zemi vládli desítky milionů let a jejich konec byl důsledkem katastrofy, kterou ani nevyvolali, ani jí nemohli zabránit. Dějiny člověka s velkým mozkem jsou zlomkem této doby a stojíme na kraji propasti, kterou jsme sami vyhloubili.

Nemohu se ubránit myšlence, že čím větší je podíl hmotnosti mozku na celkové hmotnosti tvora, tím rychleji, účinněji a spolehlivěji dokáže zničit sebe i své životní prostředí.

Na začátku toho všeho možná bylo tepelně opracované maso, které umožnilo mozku jeho překotný růst. A tak se pozvolna přestávám divit veganům, že se této dvojsečné výhody chtějí dobrovolně zbavit. Jenom si nejsem jistý, že je to ta správná cesta a že na ni vykročili včas. To víte, taky mám mozek. :-)