Máme se dobře?

Jsme ovlivněni nejen našim rozpoložením a základním nastavením, ale i zprávami, které se na nás valí ze všech stran, a pohříchu ty negativní mezi nimi převládají.

Jednoduchá otázka, ale odpověď na ni úplně jednoduchá a hlavně jednoznačná být nemusí. Přinejmenším proto, že se nemáme všichni stejně, ale i proto, že každý z nás má laťku nastavenou v jiné výšce.

Navíc jsme ovlivněni nejen našim rozpoložením a základním nastavením (jinak vidí svět člověk, kterému se právě splnil životní sen, než ten, kdo se vzpamatovává z těžké ztráty), ale i zprávami, které se na nás valí ze všech stran, a pohříchu ty negativní mezi nimi převládají.

Na našem území již téměř osmdesát let nebyla válka, ale války, které probíhají ve světě, můžeme sledovat takřka v přímém přenosu a obavy, že by se mohly rozšířit i k nám, nejsou zcela bezpředmětné. Podobné je to s přírodními katastrofami. V minulosti jsme se o nich dočetli v novinách a někdy ani to ne, dnes můžeme na vlastní oči vidět bezprostřední záběry z místa tragédie.

Připočteme-li k tomu zprávy o ubývajících deštných pralesích a ledovcích a přibývajících ničivých požárech, klidu nám to nepřidá. Je tedy svět na tak špatný a na nevyhnutelné cestě ke katastrofě?

Svět není v ideálním stavu a zcela jistě se mění. A jakým směrem, to nám může přiblížit několik ověřených statistických údajů:

Dvacet procent světové populace žije v chudobě. Za posledních dvacet let se ale počet lidí žijících v chudobě snížil na polovinu, přestože počet obyvatel planety se zvýšil.

Průměrná délka života činí celosvětově 70 let a největším důvodem růstu světové populace není ani prodlužování doby dožití, ani růst počtu narozených dětí, ale skutečnost, že se ve srovnání s minulostí více lidí dožívá dospělosti. K tomu jistě přispívá skutečnost, že 80 % dětí je očkováno. Například proti spalničkám je celosvětově očkováno 80 % dětí do jednoho roku věku.

Za posledních sto let se počet obětí přírodních katastrof snížil na méně než jednu čtvrtinu, přestože počet obyvatel planety stoupl čtyřikrát. To znamená, že pravděpodobnost, že se člověk stane obětí přírodní katastrofy, klesla šestnáctkrát. Je to dáno jednak tím, že se o těchto událostech dovídáme rychleji, rychleji dokážeme poskytnout pomoc přímo na místě a velmi se zlepšily možnosti urgentní medicíny.

Výše uvedené údaje jsou čerpány z knihy švédského lékaře Hanse Roslinga Faktomluva. Jsou součástí deseti otázek takzvaného opičího testu, kdy se správná odpověď vybírá ze tří možností, přičemž opice hází banánem a pravděpodobnost, že trefí správnou možnost, je tedy 33,3 %. A většina lidí, zřejmě právě proto, že jsme zahlcováni negativními zprávami, v tomto testu prohrává, to znamená, že z deseti otázek odpoví sedm a vícekrát špatně.

Ale košile je bližší než kabát. Jak si tedy vede Česká republika?

V chudobě u nás podle Eurostatu žije necelých 12 % lidí, což je nejméně v Evropské unii. Naděje na dožití se po výrazném poklesu v letech 2020 a 2021 už druhým rokem zvyšuje a je u nás nyní 76,89 roku u mužů a 82,78 roku u žen.

K očkování má přístup 100 % dětí a pouze neochota některých rodičů, kteří nezažili doby, kdy děti umíraly na nemoci, které dnes prakticky neznáme, způsobuje, že určitá část dětí není proti některým nemocem očkována. Dětí, které umírají před dosažením dospělosti, je tedy naprosté minimum.

I u nás se vyskytnou úmrtí v důsledku záplav, ale zemětřesení nebo tajfuny jsou u nás výjimečnou záležitostí. A náš záchranný systém pracuje nepochybně na úrovni světové špičky.

Hmotná úroveň našeho života, která k celkovému obrazu jistě patří, se také zlepšuje. Srovnáme-li ceny před Listopadem 1989 s dnešními, zjistíme, že v průměru stouply téměř osmkrát. Za stejnou dobu ale vzrostly mzdy přibližně patnáctkrát.

Samozřejmě se změnil vzájemný poměr cen některého zboží a služeb, což v individuálních příkladech může vést až k pocitu, že to zlepšení není tak velké, jak se opticky jeví. A rovněž je třeba vzít v úvahu, že někteří z nás před těmi pětatřiceti lety pracovali a dnes jsou v důchodu, který v průměru tvoří jen asi 42 % průměrné mzdy. Když k tomu přidáme skutečnost, že starší člověk má větší problémy se zdravím, než míval v mládí, musíme připustit, že jeho individuální pohled na vývoj je těmito skutečnostmi poznamenán.

Ukazuje se tedy, že náš svět není ani zdaleka tak špatný, jak si mnohdy myslíme, ale že se navíc i poměrně rychle mění k lepšímu, ale otázku v názvu článku je třeba klást v jednotném čísle. Při plném respektu k těm, kteří svou situaci vidí jinak, já odpovídám, že se mám velmi dobře a drobné šrámy, které mi občas život udělí, vnímám jako připomínku, že si toho mám vážit.