Když je o blogery nouze...

V kanceláři šéfa blogu jednoho z mála zbývajících českých deníků panovala stísněná atmosféra. Všichni účastníci narychlo svolané schůzky tušili, že se děje něco neobvyklého.
"Ze včerejší porady vedení mám špatné zprávy," ujal se slova vedoucí Daniel: "šéfredaktor mi naznačil, že pokud to tak půjde dál, můžeme si vybrat, jestli nám sníží úvazky na polovinu, nebo půlka z nás odejde. Dobře víte, že za každé kliknutí na článek nebo diskusi je nějaký ten halíř z reklamy. Jenže dneska už ty talíře nedělají talíře, jako dřív. Někdy to není ani za bůra. Musíme s tím něco začít dělat."
"Ale co, když lidi nejen, že nepíšou, ale oni už ani nečtou?" položila otázku Adéla a nečekajíc na odpověď pokračovala: "Když jsem tady začínala, žádný článek se na první stránce neudržel ani na pár hodin. Ale za těch pár hodin si ho přečetly stovky lidí. A když se dostal na titulku, byly to tisíce a karma lezla k padesátce. Teď se kolikrát stane, že článek na první stránce vydrží dýl než den a karmu má stejně pořád na nule."
"A to už dneska stačí na nenulovou karmu padesát přečtení. Dřív to byla stovka," připomněla Cilka.
"Ale v pravidlech pořád máme tu stovku," ozvala se služebně nejmladší Bára.
"Takže, Báro," vzal si zase slovo šéf: "do pondělí pečlivě projdeš kodex blogera a všechna pravidla a připravíš návrh na aktualizaci. Nikdo z vedení sice tyhle věci nečte, ale některým šťouralům to vrtá hlavou.
A my všichni musíme vymyslet, jak tu čtenost zase zvednout. A taky počet článků. Máte někdo nějaké nápady?"
"Co kdybychom zase nechali blogery psát a diskutovat pod přezdívkou? Co si pamatuju, diskusí bylo o hodně víc než teď a byly pěkně šťavnaté," navrhla Adéla: "a ty články byly taky nějak odvážnější."
"Jenže dobře víš, k jakým koncům to vedlo," opáčil Daniel: "a kdybys náhodou nevěděla, tak se podívej na Fejsbuk."
"No jasně, museli bychom víc mazat, ale kliknutí za vstup do diskuse už nikdo nesmaže, a o to nám přece jde taky, ne?" nedala se jen tak odbýt Adéla.
"No, já nevím, jestli by to něco přineslo. Dlouholetí blogeři už jsou zavedení a asi to měnit ani nebudou. Začínali by vlastně znovu a od nuly."
"Tak počítám s tím, že někdo by to udělal a někdo by pokračoval ve starých kolejích. A kdo by chtěl, mohl by mít dvě identity a jednu z nich by měl pro nějaké kontroverzní příspěvky."
"To bychom ale museli přepsat kodex."
"Však jsi to před chvilkou zadal Báře."
"No, zrovna v tomhle bodě jsem žádnou změnu neplánoval, ale zatím to nechám otevřené."
"Já si myslím," ozvala se posledně jmenovaná: "že bychom měli vyhlásit amnestii..."
"Jakou amnestii?" ozval se Daniel: "žádné vězně tu snad nemáme."
"Ale máme tu pár blogerů, kteří dostali doživotní zákaz psát. Někteří odešli úplně, ale jsou i takoví, kteří tu zůstali. Já si myslím, že by měli dostat novou šanci."
"Oni moc dobře vědí, za co ten zákaz dostali."
"Jenže doživotí mi připadá přes čáru. Máme málo článků a přitom se zbavujeme těch, kteří by rádi psali. Mně to připadá nelogické."
"Mně zase připadá logické, že po vině přijde trest."
"Ale ten trest by neměl být likvidační. Zvaž to, Dane."
"Já bych měla takový nápad," váhavě se ozvala Cilka: "všude se teď mluví o té umělé inteligenci. Co kdybychom ji začali používat taky?"
"A jak si to jako představuješ?" zeptala se Bára.
"No, každý z nás by denně zadal té umělé inteligenci téma, na jaké má napsat článek. A ten bychom dali na blog."
"Jeden článek nás nevytrhne," odporoval Daniel.
"Udělali bychom jich víc. Vygenerovat článek trvá té AI pár minut."
"Ale nebude nápadné, že se tu najednou objeví bloger, který chrlí iks článků denně?" zapochybovala Adéla.
"Uděláme těch nových blogerů víc," pochopil Daniel možnosti navrhovaného řešení a hned domýšlel detaily: "vymyslíme pár jmen, AI nám vygeneruje nějaké tváře a začne psát.
"A co kontrola identity?"
"Tu přece kontrolujeme my. U nás to jednoduše projde. Ale abychom se vyhnuli problémům, za ta nová jména připíšeme AI. Lidi budou zvědaví, jak ta umělá inteligence pracuje. Asi budou i diskutovat a dokazovat, že oni by to napsali líp a že ta AI je k ničemu. Ty ostatní návrhy si ještě nechám projít hlavou, ale tímhle začneme. A to tak, že hned. Ještě dneska chci mít dva nové blogery a jejich první článek."
_______
Místopřísežně prohlašuji, že jsem se nikdy žádné redakční schůzky nezúčastnil. Všechny uvedené osoby žijí jen v mých představách a své výroky (snad) mohou vyslovit teprve v budoucnu.