Kdo jsme a kam směřujeme

Když se do sudu kvalitního vína přidá lžíce břečky, výsledkem je břečka, ale ani přidáním i toho nejlepšího vína k břečce nevznikne slušné víno.

Bují nám tady takový nešvar. Nevím, čím to je, ale mám neodbytný dojem, že přibývá lidí, kteří si pletou svobodu s možností dělat si bez zodpovědnosti za výsledek přesně to, co chci, a pokud mě v tom někdo omezuje, nebo si dokonce dovolí narušit mé plány, je mým právem „umravnit“ jej v souladu s Machiavelliho tezí účel ospravedlňuje prostředky. A to platí nejen pro jednání, ale i pro odlišný názor.

Pryč jsou doby, kdy zde bloggeři i diskutující mohli psát pod pseudonymem. Vlivem působení několika individuí se úroveň diskusí nakonec dostala do takové podoby, že dnes tu nikdo nenapíše ani větu, pokud nemá ověřený účet. Na sociálních sítích však nic nebrání škůdcům často skrytým pod falešnou identitou urážet, zesměšňovat, zastrašovat, blokovat nebo alespoň „vyřazovat z přátel“ kohokoliv, kdo má jiný názor na věc.

Věcná diskuse více osob o tématu, na které mohou být odlišné názory už z podstaty věci, je na sítích natolik vzácná, že ten, kdo takovou diskusi svým textem vyvolal, nezřídka cítí potřebu všem zúčastněným za tuto samozřejmost poděkovat. Působí to dojmem, že schopnost argumentovat se ztrácí a je nahrazována snahou oponenta zesměšnit nebo urazit.

Nevraživost vyvolaná odlišným názorem je ovšem jen slabým odvarem toho, čemu čelí některé sportovní hvězdy. Před pár dny skončila porážkou ve třetím kole turnaje v Miami vítězná série sedmnáctileté ruské tenistky Mirry Andrejevové. Následující smršť urážek, výhrůžek a přání smrti nebyla žádnou výjimkou, ale dnes je téměř pravidlem. Důvodem nebyla otázka, zda ruští sportovci mají nebo nemají mít možnost startovat na mezinárodní scéně. Sázející „experti“ jí dali pocítit, že je svou porážkou připravila o rychlé a jisté zhodnocení vložených peněz. Oni přece vsadili na jistotu a únava z předchozích zápasů nebo třeba jen troška smůly v klíčových momentech utkání je nezajímá.

A s podobnou zkušeností se ale špičkoví sportovci po nečekané porážce setkávají stále častěji. Je ovšem pravda, že jsou známy i (ojedinělé) případy, kdy se hráč se sázejícími na zmanipulování výsledku domluví předem.

Mohlo by se zdát, že hrdinové od klávesnic jenom planě vyhrožují, ale k uskutečnění hrozeb v reálném životě nemůže dojít. Pes, který štěká, přece nekouše. To je ovšem naivní představa. Psů je hodně a házení všech do jednoho pytle nemá opodstatnění. Co jiného než ohrožení života nebo přinejmenším zdraví je takzvané vybržďování nebo jiné ohrožování „nepohodlných“ účastníků silničního provozu, kteří se chovají trochu jinak, než si představuje řidič se zduřelým egem?

Mladá žena jela na skútru po dálnici v levém, tedy rychlejším pruhu rychlostí necelých sto kilometrů v hodině, a to v místech, kde byla povolena rychlost 110 km/h. Zprava ji začal předjíždět řidič auta. Kdyby ji předjel, bylo by to z jeho strany porušení pravidel silničního provozu, ale morálně by si to zřejmě zdůvodnil tím, že ta žena, pokud nejela maximální povolenou rychlostí, měla jet v pomalém pruhu a nebránit mu v jeho spěchu. On však pocítil nutkavou potřebu převychovat ji nebo přímo vyškolit, a proto, když se dostal na její úroveň, spěchat přestal, změnil přímý směr jízdy ve vlnovku a začal do ní opakovaně najíždět.

Několikrát se mu povedlo najet do její těsné blízkosti, ale zjevně se mu lekce zdála nedostatečnou až do doby, kdy se přiblížil natolik, že ženu srazil. Výsledkem byla řada vnitřních i povrchových zranění a zlomené žebro u ženy, a to s trvalými následky a následný, dnes již pravomocně uložený šestiletý nepodmíněný trest u muže.

Tento vysoký trest byl udělen i s přihlédnutím k tomu, že muž se ženě, kterou trvale poškodil, nikdy neomluvil. On přece má právo projet do cíle přesně podle svých představ a ta žena jej zdržovala. Že největší zdržení si způsobil sám, to mu snad dojde v nápravném zařízení, jehož absolvování jej zdrží ještě mnohem více.

Nemyslím si, že se jedná o celoplošný vzestup agresivity. Je mi známo, že když se do sudu kvalitního vína přidá lžíce břečky, výsledkem je břečka, ale přidáním i toho nejlepšího vína k břečce nevznikne ani průměrné víno. Stále věřím, že křiklounů a zejména těch, kteří sahají i k praktickým krokům, je menšina. Ale otrávit své okolí dokážou stejně jako lžíce břečky to víno. I proto je nutné této menšině dát najevo, že její svoboda i nároky nejsou neomezené a že s výjimkou dětí je tou nejlepší možnou výchovou sebevýchova. Chceš-li změnit svět, začni u sebe.