Nemá to ambici ponaučovat, co jediné správné jest...a tak to mám rád

Řemeslnický slang. V západních Čechách jsme používali názvy nářadí odvozené z němčiny a počeštěné. Emrichu, nevím jestli to tak zůstalo, také nevím, jestli to bylo tak i ve vnitrozemí. Čeští učedníci to tenkrát pochytili od německých řemeslníků a mnohdy mysleli že je to česky. Až učitelé v učilištích jim otevřeli oči. Ale v dílně se průbojník, posuvné měřítko a co, stejně nepoužívalo. Z mého pohledu moc dobře napsané.

Hezké zamyšlení. Jazyk se vyvíjí ať chceme nebo nechceme.

Jak už kdysi říkal Pavel Eisner - každý máme svoji češtinu. Je jen na nás do jaké míry se dokážeme dorozumět se svým okolím.

Ono primárně nevadí, že člověk udělá chybu. Nejsme stroje. Spíše jde o to, že když je na ni ten chybující upozorněn někým lépe vzdělaným, řada z nich reaguje velmi podrážděně bagatelizací své chyby, nebo výroky, že nejsme ve škole, nebo na úřadě.

Chybu si neopraví naschvál a příště ji udělají znovu a znovu.

Rozumný autor textu si ji opraví, poděkuje a pokouší se té chyby podruhé vyvarovat.

Stalo se všeobecně, že lidé si snad dokonce zakládají na tom, že jsou jakýmsi nevzdělaným šóflem, spodinou, a svým projevem, jakýmkoliv, to dávají veřejně najevo.

každou chvíli někomu opravuju ty ošklivý dvojslovný zápisy podmiňovacího způsobu od "být" - je to marný, marný, marný... jako házet perly sviním...

Kazí nám to Vyvadil, ale toho naštěstí z blogů vyhodili.

Tohle vám udělal Vyvadil? :

Počet článků0Celková karma0.00Průměrná čtenost0