Globální vesnice

Když ve čtyřicátých letech minulého století Konrad Zuse sestavil první počítač ovládaný programem, odhadoval, že celosvětová potřeba takových počítačů bude pět kusů. Za těch osm desetiletí, která od té doby uplynula, se však svět pořádně změnil a myslím, že není daleko od pravdy tvrzení, že pět počítačů, a to mnohem lepší výkonnosti než ten Zuseův, má dnes ve vyspělých zemích téměř každá průměrná rodina.

Používáme počítače, notebooky, mobilní telefony a jiná zařízení, která nám na jedné straně usnadňují život, ale zároveň jsme pod stále větším jejich vlivem a kontrolou. Zvláště od chvíle, kdy se ve velkém začala využívat umělá inteligence, ze všech stran se na nás valí reklama nabízející nám všechno to, o čem si ona myslí, že je pro nás užitečné.

Stačí se v létě podívat na nabídku cestovních kanceláří a do podzimu se nezbavíme reklam na pobyty ve všech destinacích, které se objevily na monitoru našeho počítače nebo mobilu. Některé servery jsou reklamou zahlceny tak, že ji nestačím odstraňovat a četba toho, co mě zajímá je podobná překážkové dráze. Alespoň zatím je odstraňování reklamy stále ještě možné, ale, taky možná zatím, je tu i alternativa. Pravidelná měsíční platba, která nás reklamy na příslušném serveru zbaví.

Reklamy se tím možná zbavíme, ale zbavíme se i sledování? Říká se, že svět se stal globální vesnicí. A o vesnici se traduje, že si tam lidé vzájemně „vidí do talíře“. Říkal mi nedávno kamarád, že doma probírali s manželkou, jak letos naložit s dovolenou, ale protože se ještě neshodli ani na termínu, zatím nic nehledali. Ale oběma se v reklamách začaly objevovat nabídky cestovních kanceláří.

Uklidnil jsem ho, že začíná léto a ty cestovky předpokládají, že na tu dovolenou vyrazí skoro každý, takže vycházejí vstříc poptávce už preventivně. Jenže se mi stala taková věc. V létě jezdívám už více než čtvrt století do míst, kde je poměrně špatný signál. Musím zpravidla vyjít na kopec, abych si v minulosti mohl zavolat, dnes i podívat se na zprávy z civilizace.

Když jsem tam byl před čtrnácti dny, kvalita signálu byla nejen mizerná, ale výrazně proměnlivá. pokud už se signál objevil, chvíli to fungovalo, ale za pár minut byl pryč a hledání začalo znovu. Přečíst si třeba pět zpráv znamenalo vystřídat nejméně tři různá stanoviště a ujít pár set metrů.

Můj mobilní operátor čas od času zjišťuje formou dotazníku, jak jsem spokojen s jeho službami. Tentokrát ho nebudu šetřit, ale tu kvalitu signálu mu dám pěkně sežrat, pomyslel jsem si, ale opravdu jenom v duchu. Ani jsem neměl možnost to s někým konzultovat. Ale když jsem se tam na tento víkend vrátil, signál byl nejlepší za posledních několik let.

A já jsem teď na vážkách. Zjistil mobilní operátor závadu na svém zařízení a opravil ji náhodou zrovna poté, kdy jsem ji zjistil i já, nebo se ta umělá inteligence nabourává už i do našeho vědomí?