Dvojčata, nebo koule na noze?

Petra Macinku a Filipa Turka jsem vždy vnímal skoro jako dvojčata. Spolu se opili a založili stranu Motoristů, spolu vstřebávali dávno vyvrácené poznatky o klimatu na Institutu Václava Klause, spolu chtěli být ministry ve vládě Andreje Babiše a když jim to prezident znemožnil odmítnutím jmenování Filipa Turka, Petr Macinka se s tím dodnes nesmířil.
Ve skutečnosti ale Filip Turek představuje spíše kouli na Macinkově noze.
Čestný prezident Motoristů Filip Turek zaměstnal média jogurtovou bitvou, čímž odvrátil jejich pozornost od projevu šéfa strany a ministra zahraničí Petra Macinky. To byla vskutku medvědí služba, protože ten projev byl tím nejlepším, co v Motoristické autodílně vzniklo.
Ministr zahraničí ve svém projevu na setkání s našimi velvyslanci definoval zásadní změny v české zahraniční politice.
Hlavní úlohu, která v současném měnícím se světě stojí před politiky i diplomaty, Petr Macinka vystihl slovy: „Nejtěžším úkolem politika ani diplomata není reagovat na svět, který vidí kolem sebe, nejtěžším úkolem je rozpoznat svět, který teprve vzniká.“
Pokud podle něj budeme v roce 2035 vědět všechno o Bruselu, Berlínu a Paříži, ale příliš málo o Pekingu, Dillí, Jakartě nebo Rijádu, budeme dokonale připraveni na svět, který už nebude existovat.
Česká diplomacie musí být tam, kde se vytváří politická, ekonomická a technologická váha příštích desetiletí.
Zároveň však musíme systematicky kultivovat i střední Evropu, která nemá být jen územím mezi většími evropskými mocnostmi, ale regionem, který dokáže rozpoznat své společné zájmy a tam, kde to má smysl, je společně prosazovat.
Předsednictví Visegrádské skupiny, které převezme Česká republika ve druhé polovině roku 2027, je nutno využít k posílení spolupráce v konkurenceschopnosti, energetice, infrastruktuře, bezpečnosti a ochraně Evropy před nelegální migrací.
I když se svými sousedy vždy a ve všem neshodneme, musíme poznat, kdy jsme společně silnější než každý zvlášť.
Česká republika samozřejmě nemění své základní geopolitické ukotvení.
Jsme členem Evropské unie a NATO. Spojené státy jsou naším klíčovým spojencem. Rusko svou invazí na Ukrajinu zásadně poškodilo evropskou bezpečnost a návrat k normálním vztahům není možný, dokud tato agrese pokračuje.
Kontinuita našeho ukotvení ovšem neznamená povinnost přebírat od jiných pohled na svět.
Nová česká vláda dostala od občanů mandát některé věci změnit. Každé významné zahraničněpolitické rozhodnutí této vlády chceme poměřovat třemi jednoduchými otázkami.
Je dobré pro bezpečnost České republiky?
Je dobré pro prosperitu České republiky?
Je dobré pro svobodu jejích občanů?
Na tom se nic nemění. Národní zájem totiž není opakem hodnot. Je odpovědí na jednoduchou otázku: komu je česká vláda v první řadě odpovědná? Občanům České republiky.
Proto bude naše zahraniční politika stát na třech základních principech: realismu, reciprocitě a diverzifikaci.
Realismus znamená jednat s takovým světem, jaký je. Ne s takovým, jaký bychom si jej přáli mít.
Reciprocita znamená častěji se ptát: Co tím získá Česká republika? Co můžeme nabídnout? A co za to očekáváme?
A diverzifikace znamená, že rozumný stát nestaví svou bezpečnost ani prosperitu na jediné možnosti.
Potřebujeme více trhů a ekonomických partnerů, bezpečné dodavatelské řetězce a přístup k energiím, surovinám a technologiím.
A potřebujeme vztahy i s těmi částmi světa, které nesdílejí všechny naše názory.
Diplomacie totiž není odměnou za názorovou shodu, ale začíná právě tam, kde úplná shoda neexistuje.
Od velvyslanců Petr Macinka očekává aktivní přístup, iniciativu, podporu českých zájmů a vlastní úsudek. Diplomacie založená na čekání na instrukci je diplomacií, která přichází pozdě. On chce diplomacii, která přichází včas.
Petr Macinka vnímá posun těžiště světového dění z euroatlantické oblasti do Asie a Tichomoří a od české diplomacie nežádá, aby o těchto změnách pouze informovala, ale aby byla schopná je předjímat a využít pro naši budoucnost. A více jej zajímají profesionální analýzy neodpovídající převládajícímu názoru v Praze než ty konformní.
Jeho projev měl takovou úroveň, že vůbec nechápu, proč tak tvrdošíjně prosazoval do křesla ministra zahraničí Filipa Turka.
_______

DOKUMENT: Ministr Macinka k velvyslancům