Deset let života a stovky milonů korun

První kolo presidentských voleb máme za sebou. K tomu, abych napsal šťastně, mi chybí drobnost. Mnou volený kandidát neprošel do druhého kola. Nepřekvapilo mě to. Stalo se mi to už potřetí ze tří pokusů, takže jsem si zvykl.

Už potřetí se tedy rozhoduji, komu z postoupivších dám hlas a pobaveně sleduji dění na sociálních sítích. Dlouholetí přátelé se vzájemně žádají o vyšrtnutí ze seznamu přátel, aniž by brali v úvahu, že spojuje je toho daleko víc, než rozděluje.

Já to vnímám tak, že volby jsou tajné a svobodné, a proto nepátrám po tom, kdo jak volí, a nikoho nepřemlouvám, aby volil jinak, než sám chce. Z jistých náznaků však vím, mám mezi přáteli voliče snad všech kandidátů, a předpokládám, že tomu tak bude i dál, ač to nezáleží jen na mně. Nechci žít v nudné bublině přitakávačů. Raději si svůj názor obhájím v tvrdé diskusi, nebo se nechám přesvědčit pádnými argumenty, že se mýlím. A můj názor na volbu ve druhém kole je tentokrát poprvé jednoznačný.

Ještě možná členové volebních komisí nestačili umýt šálky od kávy a opustit volební místnosti a už tu byla tisková konference jednoho z postupujících. První větou vyslovil radost nad tím, že postoupil. Potěšilo jej i to, že získal o půl milionů hlasů více než hnutí, které jej do voleb vyslalo. No, vyslalo. Dobře si pamatuji, že v sobotu před uzávěrkou přihlášek řekl, že v pondělí hnutí rozhodne, aby v neděli oznámil, že do toho půjde. Takový je to demokrat.

Pravda je, že členové takto zesměšněného hnutí kolem něj s výjimkou jeho manželky stáli jako na pohřbu. A jejich pochmurnou náladu těsně poražený rychle převzal, protože po poněkud kyselém blahopřání vítězi prvního kola okamžitě přešel k jeho urážkám, lžím o něm a přirovnáním, které tady pro jejich lživost ani nebudu opakovat. (Snad jen drobnost: Andrej Babiš do předvolebních televizních debat nechodil, ale jeho tým je zjevně pečlivě sledoval a on neodolal a některé výroky použil bez ohledu na autorská práva.)

A po této přípravě se zase našel ve svém ublíženectví, když nechápal, jak může být zlem, když se tak obětuje pro nevděčný národ, jemuž dal deset let života a sedm set padesát milionů korun a dalších pět set milionů se chystá rozdat.

Tak si to shrňme: Agrofert dostává ročně na dotacích přibližně dvě miliardy korun. Pro úplnost dodávám, že většina z nich je nároková, pouze o deset až patnáct procent musí žádat. Vedle toho má státní zakázky rovněž za zhruba dvě miliardy. Asi na nich nechudne, protože řádně platí daně. Například v roce 2017 to bylo 739 milionů Kč, v roce 2020 1,43 miliard a v roce 2021 dokonce 1,89 miliard. Z toho, co říká on, vyplývá, že na veřejně prospěšné účely dává ročně asi 75 milionů korun. O tyto peníze samozřejmě sníží daňový základ, na což má právo. Na nějaké sebeobětování ta čísla moc nevypadají, i když jsou velká. Ale Andreji  Babišovi to k pověsti nedoceněného filantropa zřejmě stačí.

Andrej Babiš není demokrat a po ufňukaném presidentovi netoužím, a proto jej volit nebudu. Přeji úspěch Petru Pavlovi, ale jsem rád, že nezíská 99,95 % hlasů, jako kdysi ve volbách získávala strana, jejímiž členy v jisté části té doby po jistou dobu svého života oba kandidáti byli.