Daj-li medaili

"Prezident Trump bude pokračovat v uzavírání mírových dohod, ukončování válek a zachraňování životů. Má srdce lidumila a nikdy nebude nikdo jako on, kdo by dokázal přenášet hory pouhou silou své vůle."
Tak reagoval mluvčí Bílého domu Steven Cheung v příspěvku na sociální síti X na skutečnost, že letošní Nobelova cena za mír byla udělena venezuelské političce Maríi Corině Machadové Pariscaové, která byla v roce 2014 byla jednou z hlavních postav protestů proti vládě Nicoláse Madura, a dodal, že Nobelův výbor dokázal, že staví politiku nad mír.
Upřímně řečeno, Nobelův výbor dokázal už několikrát, že při udělování Nobelovy ceny nepostupuje vždy uvážlivě, a to nejen v případě ceny za mír.
Se zjevnou zbrklostí byla udělena nejen Nobelova cena míru jednomu z jeho předchůdců, Baracku Obamovi, prakticky jen za to, že se stal prvním afroamerickým prezidentem, ale například i v roce 1949 Nobelova cena za fyziologii a lékařství portugalskému lékaři Antóniu Egasi Monizovi. Ač se tak stalo až dvanáct let po publikaci jeho lobotomických zákroků, čas ukázal, že lobotomie byla slepou uličkou a udělení Nobelovy ceny kolosálním přešlapem.
Nechci hodnotit, zda se letos Nobelova cena za mír ocitne ve správných rukou. Je pravda, že Donald Trump se angažuje ve dvou nejsledovanějších válečných konfliktech této doby.
Na Blízkém východě sice svítá naděje na vyřešení konfliktu mezi Izraelem a Hamásem, ale dokončen ten proces ještě zdaleka není a válka na Ukrajině rovněž pokračuje.
Za mírové řešení sporu mezi Izraelem a Palestinci přitom už Nobelova cena udělena byla. V roce 1994 ji obdrželi zástupci Izraele Šimon Peres a Jicchak Rabin spolu se zástupcem Palestinské autonomie Jásirem Arafatem.
Myslím si tedy, že udělení Nobelovy ceny míru Donaldu Trumpovi by bylo přinejmenším předčasné.