Váš článek na mne působí velmi příjemným dojmem kultivovaného člověka, který se upřímně snaží o objektivní vypořádání se s tématem, což se Vám, domnívám se, i daří.

PS: Všiml jsem si, že ti nejostřejší kritici Petra Pavla si většinou mnohem více cení Miloše Zemana a Václava Klause. Vůbec jim nevadí, kdo Zemanovi zajistil a z jakých peněz prezidentskou kampaň, nebo že Klaus požádal o podporu komunisty, aby porazil Jana Sokola.

Jako by ten jejich akcentovaný antikomunismus byl (alespoň u většiny) spíše fíkovým listem zastírajícím pravý důvod nevole - chtěli jsme Babiše.

Však on by Petr Pavel, kdyby se neobrátil režim, klidně jako bolševický lampasák hnal za zájmy Sovětského svazu na smrt i vás nebo vašeho syna.

Máte syna? Máte ho jako otec rád?

Pak vězte, že bolševičtí lampasáci byli připraveni ho klidně obětovat v první linii války proti zemím NATO.

Ctitelé Petra Pavla prostě nejsou schopni podívat se na to jinak než nějakým salonním pohledem, že se vlastně nic nestalo, válka proti NATO nebyla, a tudíž jim jejich syny nikdo nevzal tím, že je poslal do války za zájmy Sovětského svazu bojovat.

Ano, válka nebyla a nikdo vám vašeho syna nevzal.

Ale každý tehdejší voják z povolání by to udělal bez mrknutí oka, protože obětování vašeho syna hnaní ho na smrt si vybral jako profesi. A udělal by to i nyní, kdyby se režim v roce 1989 nezměnil a kdyby tu pořád vládli Rusové prostřednictvím našich kolaborantů.

Nejenže byste svého syna ztratil, ale ještě byste žil s vědomím, že padl za zájmy našich okupantů. Nikoli při obraně vlasti, nýbrž při sovětské agresi proti demokratickým zemím.

Podívejte se svému synovi do očí a představte si, že ho už nemáte. Představte si, že padl za zájmy Vladimira Vladimiroviče Putina, což by se mohlo stát, kdyby v roce 1989 režim nepadl. A teprve potom si položte otázku, co si myslíte o bolševických lampasácích.

Položte si tu otázku ve chvíli, kdy se díváte do očí svého vlastního syna.

Hej, chýba nám kritické myslenie.

Děkuji za čtení i komentář. Myslím si, že mnoha z nás chybí nejen kritické myšlení, ale i velkorysost. I hrdelní zločin bývá po desítkách let promlčen a jeho tehdejší pachatel mohl v těch následujících desítkách let prožít úctyhodnější život než řada těch, kteří se nikdy žádného zjevného zločinu nedopustili.

Je tu drobná nepřesnost. Komunistu nedělá rudá knížka, ale rudý mozek. A jeho činy.

Poznal jsem (hlavně v zaměstnání) několik lidí, co rudou knížku vlastnili. Aniž bych od nich slyšel jakoukoliv komunistickou agitaci. A aniž by kdykoliv komukoliv uškodili.

A naopak i nevlastníky rudé knížky, na něž bylo radno dávat si pozor. Jakož i vlastníky, pěkné (viz Foltýn).

Presidentské volby ukázaly, že naštěstí většina lidí umí tyto typy rozeznat.

Dík za čtení i komentář. Nikdy jsem netvrdil, že komunistu dělá rudá knížka. Vstup do komunistické strany má mnoho podob, závislých mimo jiné i na tom, v jaké době a z jakých pohnutek se stal. Možná o tom někdy napíšu blog, protože si vůbec nemyslím, že všechny komunisty je možné hodit do jednoho pytle.

Každý na to má - po právu - jiný názor... Já se té politické šaškárně VYHEJBÁM. Emrichu, povedený víkend!

Dík za návštěvu, Horste Antone. Ona to ani není politika, jako schopnost pochopit, že nikdo není dokonalý, a obyčejná tolerance. Kdo nikdy neudělal chybu?

Co nám chybí? Velkorysost. S článkem souhlasím.

Vašek

Dík za zastavení. Nenapsal jsem to do textu přímo, ale je to tak. Jak říká jedno francouzské přísloví, není hanba upadnout, ale příliš dlouho ležet. Jenže trpaslíci na víc než na okopávání kotníků nemají.

Souhlas. Jen ta formulace, že "bylo odevzdáno 99,99% hlasů jednomu z bývalých komunistů" je poněkud zavádějící. Ta procenta byla ve druhém kole odevzdána v součtu oběma kandidátům - bývalým komunistům (Pavel 58,32%, Babiš 41,67%).

Děkuji za čtení i komentář. A pokud se jedná o tu formulaci, volby proběhly nedávno, takže jejich výsledky mají ještě všichni v paměti. Proto jsem volil stručnou a jednoduchou formulaci, která je podle mého názoru dostatečně srozumitelná a podstatu nezkresluje.