Občas mám nohy toulavé a ruce mě svrbí, zvláště, když v nich chybí můj miláček. Tím teď nemyslím dvounohého, nýbrž foťák. Za použití dopravních prostředků a mých končetin jsem dorazila do... ale co, uhodnete to sami.
Hned na počátku mě přilákala vůně k Pizzerii, cenově však velké mizerii.
Nezbylo mi, než pokračovat dále uličkou, která by byla přímo malebná, kdyby ji někteří ještě "nevylepšili".
Baví mě pozorovat lidi na ulici.
Pasáže mívají zvláštní atmosféru,
dá se v nich vidět i koupit ledacos.
Ještě stále hladová, navíc zmrzlá, chtělo by to něco na zahřátí.
Ale na zahřátí nedošlo ani zde. Ze zajímavosti jsem sice vstoupila, byla mile přivítána "Hello!" Opětovala úsměv a rychle vycouvala.
Abych to upřesnila, moje peněženka nezela úplně prázdnotou, problém tkvěl v něčem jiném. Ono se říká: " Bez peněz do hospody nelez!" a tomto případě spíše platilo: " Bez příslušné měny do hospody nelez!"
Potěšila jsem se okem alespoň na směsici věcí na jednom nenápadném dvorku.
Barevné doplňky někdy dodávají starým věcem šmrnc.
A ještě je zde v nabídce Thajská masáž. No nevyužijte to!
Všude samé "Hello!" a když došlo na "Zdrávstvujtě", počala jsem vidět rudě, v hlavě mi hučelo tím specifickým východním přízvukem.
Milá Praho, co to z tebe udělali? Česky, až na malé výjimky, už tě tu neosloví. Českou měnou sice platit můžeš, ale ceny jsou neuvěřitelně vysoké. Jsi krásná, ale některým to nestačí a hyzdí vše, co můžou.
Dost, zamáčkla jsem slzu v oku a vyrazila mimo centrum města hledat pravou českou hospodu.
