Černými, bílými, ba i kropenatými ptáky se to všude jen hemžilo. Nejen kolem hotelů, kde si koukali trochu užít nějakou výstřednost, zde hlavně stravovací, ale především v přírodě, kde civilizace bylo poskrovnu.
Pro nezasvěcené bych nejprve doporučila tento článek.
Dnes tedy další část putování Irskem.
Na západním pobřeží nás tentokrát kousek navigovala ovečka. Těchto průvodkyň zde bylo, kam se člověk podíval.
Dorazili jsme do městečka Cahir v jižní části Irska. Tento hrad leží uprostřed města na řece Suir a doba jeho vzniku se datuje kolem roku 1142.
Celou cestu jsme byli bedlivě sledováni místní ostrahou.
Dostali jsme se do oblasti Burren na západě Irska. Je to na první pohled pustý kraj s rozpraskaným vápencovým povrchem připomínající měsíční krajinu.
Ve středu této oblasti stojí dolmen Poulnabrone, náhrobní portál z doby kolem r. 1700 př.n.l., někdy přezdíván Malý Stonehenge.
Gallaruská oratoř, raně křesťanský kostelík jehož boční zdi jsou šikmé, aby voda dobře stékala a nezatékala dovnitř. Na tu dobu docela rafinované. Je to zachovalá důchodkyně, její stáří se totiž odhaduje kolem tisíce let.
Počasí si s námi doslova zahrávalo, ale to nás neodradilo od dalšího cestování.
Ale když je mokra moc, pak není nic lepšího než skončit v příjemně vyhřáté hospůdce.
Vůně irské kávy byla neodolatelná.
A to už jsme v městečku Dingle podle nějž se jmenuje celý polostrov.
Tady se však na kávu zájemci nehrnuli. Zatímco u nás panovala tropická vedra, zde bylo všudypřítomné vlhko a sotva jedenáct stupňů.
I zde jsme byli pod bedlivým dozorem. Už zas ten velkej černej pták.
Polostrov Dingle je jihozápadní výběžek Irska, ležící v hrabství Kerry, dlouhý 50 km s výrazně protáhlým tvarem.
Silnice jsou zde velmi úzké a pro autobusy a náklaďáky jednosměrné po celém poloostrově.
Lemovány jsou krásnými fuchsiemi, které zde bují jako plevel.
Malebná, členitá krajina... našinec by zde vydržel hodiny.
Romantické místo, alespoň na první pohled.
Ani ledový vítr nezabránil vyrazit po pláži a pokochat se touto scenérií.
A našli se tací, kteří neodolali lákavým vlnám a prostě si užívali.
Někdy se počasí slituje a může se mluvit o štěstí,
když člověk dorazí k jednomu z nejnavštěvovanější míst v Irsku, k Mohérským útesům a ono je krásně.
Pro takové výhledy je možné překonat leccos.
Jen jsme útesy opustili, do dvaceti minut se počasí opět vrátilo do obvyklého stavu.
A tak se to některé dny stále střídalo. Tenhle grošák byl neodolatelný.
Zastávka v malebném městečku na jedno pivko.
I když lesů je tu poskrovnu, přesto o nudné krajině nemůže být řeč.
A teď už jenom hladké přistání a zpět do reality.
