Taraxacum (fotomatiné)

Že jste to ještě nikdy neslyšeli?  Buďte v klidu, já také ne. A ono je to tak prosté. Snad neexistuje člověk, který by neznal obyčejnou pampelišku nebo-li smetánku lékařskou.

Květinu, no spíše plevelku, která za svůj krátký život nabere několik  podob.

Nejprve se zvolna rozkoukává po světě...

...a pak se na nás krásně  usměje a hned je nám lépe na duši.

Je o ni velký zájem, leč ne jen pro její krásu. Někdo prostě putuje,  jiný cítí něco dobrého. 

Občas se před nežádoucími zvědavci raději uzavře do sebe.

Poměrně rychle mění svojí podobu.

Čas plyne, objeví se první chmýří,  stačí zafoukat  a jde z hlavičky pěkně dolů.

Malou ochranou před rychlým ubýváním bílého porostu jsou kapky rosy.

 A nastává rozházení porostu  z hlavy kolem sebe v zájmu zachování  hojného potomstva. 

Koneckonců, i rosou ozdobené chmýří má cosi do sebe.